Madeira - západní trek 24.9.2018 - 26.9.2018

Alice píše: Čím jsme starší, tím jsme konzervativnější a čím dál raději jezdíme tam, kde už to známe (a kde to bylo dobrý). Letenky byly přímé a levné a tak jsem letěli znovu na Madeiru. Zklamání se nekonalo, i tentokrát to bylo velmi dobré.

Začali jsme chytáním dechu ve Funchalu, protože jsme po prázdninách vždycky úplně vyfluslí a protože jsem navíc odjížděla s rýmičkou a nebylo mi úplně nejlíp. Tak nevyléčila jsem se úplně, ale úspěšně jsem nemoc odsunula (na celý říjen). Nenáročný program ve městě zahrnoval návštěvu tržiště, kde jsme se nechali odchytit na degustaci marakuji. Ochutnali jsme asi 20 vzorků a byl to velmi dobrý zážitek. Dále jsme vystoupali k botanické zahradě, výstup skvělý, zahrada průměrná. Poté jsme si dali pozdní oběd doplněný vínem. Madeirské skvělé, jídlo průměr. Roman si dal po jídle odpočinek a já jsem ovíněná vyrazila nakupovat. Vrátila jsem se s látkou pro sebe a bezva tričkama pro kluky. Večer jsme dobalili batohy a vyrazili do města.

Brzo ráno jsme nastoupili na autobus do Porto Moníz. Po cestě nás čekalo překvapení, protože autobusák udělal neplánovaně přestávku u vyhlídky Cabo Girao Skywalk, kteréžto mimo sezónu bylo zadarmo. Cesta proběhla v poklidu a v poledne jsem vystupovali u koupacích jezírek. Slunečno bylo, ale od oceánu divoké větry a velké vlny. Chvíli jsme váhali, zda se jít koupat a zda doprava nebo doleva. Nakonec jsme dali přednost upravenému koupališti (pak mě to mrzelo, protože přírodní jezírka vpravo jsou tak jaksi romantičtější).

Na koupališti bylo plno a dost částí kvůli bezpečnosti uzavřeno. Trochu jsem prskala, že není volno blíž k vodě a tudíž, že nemáme batohy na očích, a pak se to stalo ... přes hráz přišla vlna tak veliká, že zalila celé dolní koupací patro a odnesla všechny osušky, svačiny, boty a slunečníky u vody. Děkovala jsem prozřetelnosti osudu, že naše věci byly potopy ušetřeny a jak šťastně jsem pak cupitala dvě zatáčky nad moře k suché osušce a batůžku.

No a pak jsem začali stoupat po trase MIUT. Start je do kopce. Do brutálního kopce, který se pak za hřebenem zase sleze celý dolů. Ztratili jsme se tam v zanedbaných zahrádkách, kde rostly citróny, a začalo nám být jasné, že tenhle trek bude stát za to. Večer jsme sestoupili do kempu v Ribeira da Janela. V kempu jenom jeden stan, ve vesnici u silnice jenom jedno otevřené okýnko s pitím. Nikde ani noha, jen tři kočky a síla oceánu, příboj řval celou noc.

25 Pramenů

Podrobnosti

Trasa: Pochůzky po Funchalu. Přesun autobusem přes Ribeiru Brava, Encumeadu, São Vincente do Porto Moníz. Pěšky potom po MIUT do Ribeira da Janela.

Mapa: Používal jsem offline mapy Portugalska, které obsahují i Madeiru a mají velmi podrobné turistické mapy.