Island - Uvidět Skógar ... a uschnout 31.8.2023 - 2.9.2023

Alice píše: Vysněná cesta se může ukázati býti noční můrou. Dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. A tak dále a tak podobně. Zkrátka ... byli jsme na Islandu a bylo to ... nezapomenutelné.

To, že Laugavegur je zařazen v seznamu 20 nejkrásnějších treků na světě (National Geographic), a to, že jsou to Duhové hory a to, že cesta je pestrá a každý den se mění spektakulární okolí, to si můžete přečíst jinde. Tady to bude hlavně o dešti, větru a sněhu, ale hlavně teda o dešti.

Do Keflavíku přilétáme v pátek chvíli po půlnoci. Plán je ještě v noci ujít 4km do nejbližšího kempu a tam přespat. Vše je již zaplaceno, nálada dobrá, vyrážíme pěšky z letiště. Ihned se vracíme zpět do haly. Venku prší, sice drobně, ale zato vytrvale. Převlékáme se do nepromokavých hábitů a vyrážíme podruhé. Déšť sílí, vítr sílí, na cestu není moc vidět. Po dvou kilometrech hodnotíme situaci. Ukazuje se, že kemp není 4km daleko, ale 10 km daleko, letištní plot se táhne ještě dalších 5km, mokré máme úplně všechno. Stavíme stan u plotu letiště, kde je napsáno, že kdo ten plot přeleze, toho čeká až 5 let v base. Na druhou stranu je od nás 50 metrů silnice, na sloupu kamera. Je nám to ale jedno, prší tak hnusně, že Roman hodnotí, že "ani policistu by tuto noc ven nevyhnal".

Ptám se Romana, jak že byla ta písnička o Islandu a on spustí "Máááá zem je krááásná jako stín ...". "Ta ne, odseknu, ta druhá!" (mám na mysli "Nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět islandskej kraj"). Deset minut se tomu hystericky smějeme, poté okamžitě usínáme. V sedm ráno stan balíme a vracíme se zpět na letiště. Tak "entré" bysme měli za sebou.

Letištním busem se přesunujeme do Rejkjavíku. Hlavní autobusové nádraži je až překvapivě malé, ale nabízí vše, co si trempík může přát - kafe, čaj a plynové bomby do vařičů. Roman se odchází k informacím informovat, jestli autobus do Landmannalaugaru zítra pojede. Vrací se s tím, že obvykle to jezdí a naše rezervace v systému je, ale že je aktuálně na Islandu "žluté varování", že se čeká blizard, a tudíž to možná zítra nepojede, ať sledujeme email. "This is Iceland, you know, things happen".

Pěšky se přesunujeme do kempu v Rejkjavíku. Město na nás moc velký dojem nedělá, ale kemp má super atmosféru, obrovskou kuchyni a společenskou místnost. Taky je tu police "nabídni ostatním, co už nepotřebuješ". Je tu jídlo, ale i boty, igelity proti dešti, spousta rolí toaletního papíru a nádobí. Bereme si arašídový máslo a instantní těstoviny a po krátkém odpočinku vyrážíme do blízkého parku. Počasí dává najevo, že se blizard blíží. Vítr čím dál víc sílí, chvílemi prší. S deštníkem nikdo nechodí, v tom větru by ho neudržel. Všichni jsou buď v pogumovaných pláštích nebo v autě. Kolem sedmé již slušně leje, jdeme spát.

V noci foukalo (a pršelo). V pět ráno, když vstáváme, vypadá kemp jak po nájezdu vikingů. Stojí už jen pár stanů a společenská místnost je plná lidí, co spí u stolu s opřenou hlavou. Autobus zrušen není, vyrážíme na nádraží. Prší mírně, fouká hodně. Přesunout se 200km na začátek trailu trvá autobusem 4 hodiny. Není to proto, že je to tak daleko, ale proto, že:

• nikam se nespěchá;
• v městečku Hella je hodinová pauza na čůrání a pekárnu;
• posledních 90km je po nezpevněné silnici a já chápu řidiče, že před tím potřebovali hodinovou pauzu. Sklo okna autobusu má v rámu výkyv dobrých 10cm, silnice není vidět, asi 5krát brodíme a navíc ... fakt hodně, hodně prší.

A nyní odbočíme od hlavního příběhu. Jak jsem si vlastně Island představovala, než jsem tam jela?

• krajina je naprosto unikátní. Ano, ale Duhové hory jsou takový malý Utah (jen s deštěm a čmoudíkama).
• trek je rozdělen na etapy, na konci každé je horská chata/tábořiště. Tak to je pravda, ale do chaty se mohou schovat pouze ubytovaní hosté. V chatách nejsou hospody, ani restaurace, ani místa k sezení. Jediná vyjímka je Volcano Huts.
• u každého tábořiště je teplé termální jezírko, kde se poutník může smočit. Není tomu tak, termální jezírko na trase Laugavegur je pouze na Landmannalaugaru. Takže se vykoupejte hned, nic dalšího nebude.
• na Islandu není pěkné počasí, ALE střídá se to. Nám se teda střídal déšť s deštěm, ale v okruhu mých známých kolují zvěsti, že oni "měli na počasí štěstí". Podrobný popis nikdy nenásledoval, takže nevím, co to znamená.

A jaké to bylo ve skutečnosti? To se dozvíte v příštím díle.

Island - Když jde blizard s vichřicí