Okolí Kanabu

23.4.2019 - 24.4.2019

Alice píše: Některá místa v národních parcích v Americe mají tu zvláštnost, že je na ně regulovaný vstup. Jedním z těchto míst je i Wave. Viděla jsem někde fotku a když jsem zjistila, že se budeme pohybovat kolem, tak jsem začala pátrat, jak povolení získat. Na Vlnu pouští denně 20 lidí. 10 míst lze rezervovat předem přes internet. A dalších 10 míst se losuje na ranger's station v Kanabu vždy den dopředu. Zamířili jsme proto do Kanabu a dojeli 5 minut poté, co losování skončilo (protože jsem to z internetu blbě pochopila).

Ale v Kanabu jsme si dali na benzínce kafe a v ranger's station nabrali várku prospektů, kterými jsem se s nadšením začala přehrabovat a zamířili jsme k Red Hollow kaňonu, o kterém průvodčík psal, že je nádherný, ale je těžké se tam dostat, protože je tam nástup přes soukromý pozemek. Bylo těžké se tam dostat, byl tam plot a 15 metrů široká řeka. Otočili jsme to tedy na tip dva - Diana Throne. Tam jsme pro změnu neměli nástup popsaný vůbec, ale po chvíli zaměřování jsme to trefili na první dobrou.

Diana byl super nádherný sloťák, dobře odjištěný. První slanění bylo do obrovského trychtýře a pak se prolézali úžiny, (suché) bazény a výdutě. V půlce kaňonu jsme sbalili lano, protože to vypadalo, že už je to výšplouch ven, ale byla to jen odpočinková střední část, takže jsme pak jsme lezli znovu do sedáků a lano zase rozbalili. Povzbuzeni úspěchem jsme na odpoledne z prospektů vybrali ještě jeden turistický sloťák, místní mu říkají Peek-a-boo nebo malý Antelope. Dojeli jsme na parkoviště a nabalili batohy, ke kaňonu to bylo 6 mílí. Když jsem došla k trailheadu, tak čtu: "4 WD sjízdné, nejezděte tam s náhonem na 2 kola." Tak jsme chvíli spekulovali a pak se rozhodli využít všech předností našeho auta (náhon na 4) a vjeli jsme tam. Cesta byla hoodně písečná, ale cestu tam jsme zvládli snadno (protože byla z kopce), i když nás trochu překvapilo, že poslední míle je korytem potoka. Ještě jsem si pochvalovala, že je dobře, že jedeme autem, protože pěšky by to byla pruda. Sloťák super, dokonce i Hoodoo tam byl.

A teď příběh zkrátím - zpátky jsme nevyjeli a zapadli do písku. Asi půl hodiny jsme hrabali a podkládali kola, a pak jsme to vzdali a Roman se vydal na sever, já na jih hledat nějakou pomoc. Úspěšní jsme byli oba a tak jsme za chvíli kolem auta poskakovali v pěti. Zachránil nás místní cowboy (měl farmu, 400 krav a stádo naháněl na koni). Ale hlavně měl kamaráda v odtahovce, který věděl, kam přidělat lano, protože naše auto nemělo oko pro odtah. Nakonec vše dobře dopadlo, stačilo popotáhnout 10 metrů a byli jsme z toho venku.

Spali jsme na campgound u Růžových dun, které jsem po odpoledni hrabání v písku odmítla procházet. Večer jsme stáhli 6 Woodooo Rangerů a udělali si grilovačku. A žáby kvákaly a hvězdy svítily, jak by měly všechny popadat, a byla krásná klidná noc.

Ráno jsme jeli opět na ranger's station na losování vstupu na Vlnu. Sešlo se nás tam 150 zájemců. Nejdřív jsme si všichni vyslechli, jak je to tam drsné a ať si to dobře rozmyslíme, jestli tam chceme. Nerozmyslel si to nikdo ... a tak nás nevylosovali. Truchlila jsem jenom trochu a operativně jsme vybrali výlet na Lick Wash.

Byl to "jenom" narrow canyon, zato 10km dlouhý. Na konci jsme potkali starší manžele z Bulharska, kteří nám poradili, ať to ještě neotáčíme, že když vylezeme na planinu, tak že je tam nádherně rozkvetlá louka. Byl tam taky pramen a malý dům pod skalou. A byl to docela zážitek, přejít z totálně vyprahlých skal do zeleně. Večer jsme se vrátili do Kanabu, dali jsme si večeři a noc v motelu.