Hola bratia, volá Fatra 10.8.2019 - 14.8.2019

Alice píše: Směr východ - Slovensko. Plán je poměrně hrubý - Fatra, termály, halušky. Dopředu máme rezervované ubytování na hřebenu na Poludňovém Grúni a v Bešeňové. Vyrazili jsme v totálním hicu, halušky jsme si splnili již na hranicích. Pod Fatrou jsme to zapíchli v kempu Belá, chtěli jsme se jít rozchodit na rozhlednu, ale kluci to sabotovali tak urputně a bylo takové vedro, že jsme to přehodnotili, šli jsme jen do recepce na zmrzlinu a koupat se do potoka. Koupačka byla ledová a úplně báječná, Pamukkale hadra.

Ráno balíme do batohů a přejíždíme do Štefanové. Začínáme stoupat na hřeben na třídenní pobyt na chatě Grúň. Je to furt do kopce, kluci šlapou vzorně, ale dožadují se přestávky. Slibuju jim sváču na sedle. Když přicházíme na sedlo, mění se počasí a začíná krápat. Naštěstí zatím ne moc a tak se svačí. Když pak vyrážíme na další cestu kolem Stohu, prší ještě víc. Cesta je celá ublácená. Kluci jsou skvělí a bláto jim nevadí. V protisměru potkáváme turisty, kteří jsou z bláta celí špatní, když jedna paní vidí Romanovy boty, psychicky se hroutí.

V sedle Chrbát stohu se opět obrací počasí a začíná prádelna. Slunce peče, jak by se mělo zbláznit, dochází nám voda. Kluci jsou skvělí, šlapou s nadšení a dokonce se jim líbí i sestup sjezdovkou. I když v půlce už nás fakt bolí nohy a máme sucho v puse. U chaty nejdřív oblehneme výčep, spadne do nás pivo, limo i zmrzka. Ubytováni jsme vzápětí, pokojík je útulný, kluci jsou nadšení, o půl sedmé odpadáme do postele.

Vedra pokračují, vycházíme jen sjezdovku nahoru a dolů, a pak se plácáme kolem chaty a rekreujeme se. Kluci si našli slovenskou kamarádku a každou chvíli se chodí ptát na překlad (mamííí, co jsou "nožnice", mamííí, co je to "páčí sa", mamííí, co je to "bocian", ...). V noci se obrací počasí a je strašlivá bouřka, blesky blýskají a světlo je jak ve dne. Ráno je vše v mraku. Kluci jsou nadšení, v mraku ještě nebyli. Sestupujeme do Štefanové, auto na nás věrně čeká. Uděláme si ještě malý výlet do Jánošíkových dier a pak se přesunujeme do Bešeňové. V autě posloucháme audio knihu Sherlocka Holmese. Kluci jsou nadšení, dokonce doufají, že pojedem dál (a v noci odmítají pak spát sami, už tři měsíce).

V Bešeňové zima, jdeme do sámošky, koukáme na telku a plánujeme, že půjdeme zítra do termálů. Ráno prší, ale neváháme a stejně jdeme do termálů. Parkoviště je na rozbahněné louce, vstupné je astronomické, šatny páchnou nevábně a kolem skříněk je jen 60 cm místa. Kluky potkávám až venku v bazénu, Roman hledí na jeřáb v rohu koupaliště a vrhá na mě útrpný pohled a vítá mě slovy, že z toho má takový pocit, že je to celé rozestavěné a vybírají vstupné na dostavbu. Mám z toho taky takový pocit. Ale v venku v bazénech není skoro nikdo, tobogán máme pro sebe (i když je až taková zima, že dozor tam sedí v péřovce) a začíná se nám tu mírně líbit. I když celkový zážitek v nás rezonuje ještě docela dlouho, ale zaplavali jsme si dobře a klukům se to líbilo.

Večer jsme ještě vyrazili na Bešeňovské travertíny. Honza nejdřív strašně sabotoval, ale když pak mohl lézt po skále úplně sám, tak byl taky nadšen a "domů" do koliby jsme se vraceli až úplně za tmy.

Oravice a Oravská Lesná