Oravice a Oravská Lesná 15.8.2019 - 18.8.2019

Alice píše: Po Bešňové nemáme dopředu připravený žádný plán s tím, že se rozhodneme podle počasí. Tak nějak jsem čekala tropická vedra a že zakempíme u Liptovské Mary. Sice neprší, ale je docela zima a tak navrhuju přejet k polským hranicím zezadu za Roháče. Oblast se jmenuje Oravice. Je tam kemp a jsou tam i termály, takže všichni souhlasí a o hodinu a půl později již stavíme stany. Roman toužebně hledí směrem k Volovci, ale s dětmi taková megatůra nehrozí. Kemping je malý, rodinný, klidný, ale čas od času se ozvalo hrozné hýkání a naříkání. Nejdřív jsme nevěděli, co to je, ale kluci odešli na průzkum a vrátili se s tím, že hned za kempem má ohradu oslík.

Pozdě odpoledne vyrážíme původně na malý okruh. Honzík je opět napružen a nechce nikam jít, ale když pak odbočíme na rozpadlou naučnou stezku, kde je asi 1000 ještěrek, začíná s ním být zase řeč. Nakonec je z vycházky doost velký okruh a vracíme se západem slunce. Ke konci cesty je postaveno několik rozhleden s dalekohledem a tak pozorujeme ovce, jak se vrací z pastvy, krávy a koně.

Další den jsme vyzkoušeli místní termály. Je tu staré koupaliště bez atrakcí, kde se koupou převážně starší ročníky, a nový park ve výstavbě. Jdeme do výstavby a líbí se nám tu mnohem víc než v Bešeňové. Opět není úplně vedro na koupání, ale jsou tu i vnitřní bazény s "průplavy" ven. Odpoledne jedem do Trstené dokoupit zásoby a pak prcháme před brutální bouřkou. Naštěstí stany to ustály.

A pak už byla zase sobota. Děti se začaly těšit, že už bysme mohli jet domů, ale protože byl krásný den a mně a Romanovi se na Oravici líbilo, tak jsme demokraticky rozhodli, že půjdeme na rozhledu na Skorušině. Honza měl zase menší krizičku, ale cesta byla krásná (furt do kopce) a na hřebenu byly obrovský borůvky a Honzík si tam našel krásný dřeva (která jsem mu znamení míru vzala do síťovky a nesla), takže vrchol jsme dosáhli již v celotýmové harmonii. Rozhledna byla velmi prosté konstrukce, takže se kluci docela báli na ni vylézt, bylo to dost legrace. Cestou zpátky Honza našel klobouk, který v zuřivosti zahodil při výstupu. V klidu i míru jsme tedy nasedli do auta, pustili Příběhy Sherlocka Holmese a posunuli se k českým hranicím do Oravské Lesné.

Přespali jsme v mírně zašlém hotelu (ale byl tam bazén s ledovou vodou a teplou vířivkou, takže jsem šla s klukama zablbnout před spaním). Ráno jsme vstali a vyrazili poměrně brzo, tak abychom stihli první odjezd lesní železnice. Trasa vláčku byla zpestřena o výjevy z pohádek naaranžovaných mezi stromy v lese a tak z toho byl takový pěkný výlet na konec putování.

Hola bratia, volá Fatra