Malá Fatra - Mojžíšove Pramene

24.7.2009 - 26.7.2009

Před mnoha lety, v roce 1994, jsme s oddílem vyrazili na Malou Fatru. Bylo nás osm. Nočním vlakem jsme jeli do Kralovan, zabrali jsme jedno celé kupé a spali v něm kde se dalo, Tap dokonce obsadil horní držák na kufry. Dvě hodiny přes svítáním už jsme šlapali po klikaté hlavní silnici z Kralovan, kolem Váhu.

Naštěstí tehdy nebyl moc silný provoz. Potom začalo stoupání kolem Šútovského vodopádu a dalo nám pořádně zabrat, taky díky tomu, že jsme se moc nabalili. Tehdy jsme v horách byli vlastně poprvé a všechny naše úvahy vycházely ze čtení mapy: "Nebude tam žádná voda" - měl jsem plný pětilitrový kanistr, "Jsou tam skály, zkusíme lozit" - 40m lano v batohu a nějaké karabiny, "Budeme bivakovat na cestě" - kompletní bivakovací vybavení, igelit, provazy, karimatku, spacák. Výsledkem byl batoh kolem 30kg, který se pronese.

Nahoře jsme byli po poledni a po hřebenu směřovali k masivu Stohu, který se tyčil na obzoru. Za Poludňovým Grúněm nás chytila pořádná bouřka s blesky. Vybavuji si úprk po hřebenu, kdy mraky visely kousek nad námi a do okolních strání bouchaly blesky. Rozhodně jsem z toho neměl dobrý pocit, tak jsem se už dlouho předtím nebál. Nakonec jsme rozbili tábor na zlomu, kde začínalo úbočí Stohu. Z původních dvou plánovaných dnů nakonec byly čtyři a přes všechny potíže na tuhle akci rád vzpomínám.

Když jsem plánoval tenhle výlet, taky jsem si vzpomněl. Půjdeme taky docela natěžko, protože podle plánu budeme spát v kempu Belá na opačné straně hor. Takže mám batoh sice lehčí - už vím, že voda z Mojžíšových pramenů je pitná a že lézt se tady stejně nedá - ale stejně pořád váží dost. Startovat nebudeme z Kralovan, protože provoz na hlavní silnici je lidově řečeno "o hubu", jedno auto za druhým a není kam uhnout. V Kralovanech radši počkáme hodinu a courákem se vrátíme o jednu zastávku zpět, do Šútova. Odtam vede turistická cesta k údolí Šútovského potoka a dál nahoru.

Přestože předpověď vyhrožovala slunečným dnem, od rána bylo zataženo a místy trochu poprchávalo. Údolí je sychravé, všude spousta vody, která teče i po cestě. Kousek pod cestou rachotí potok, kolem cesty nejdřív chaty, potom už jenom hluboký les. Asi po dvou hodinách jsme u Šútovského vodopádu, kde se cesta lomí prudce nahoru. Její bahnitý povrch připomíná skluzavku. Jerry se drží statečně a rychle nabíráme výškové metry. Kousek nad vodopádem se les otevřel do zarostých luk s vysokým býlím, v tomhle počasí všechno samozřejmě mokré.

U Mojžíšových pramenů jsem zjistil, že Jerry je tentokrát výborně vybaven - křoupali jsme jeho tatranky a utěšovali se, že už to určitě není daleko. Nakonec to nebylo úplně blízko, ale od vrcholu Kopiská už je vidět chata pod Chlebom, takže se hned šlo veseleji. Na chatě jsme si dali polívku a právě když jsme chtěli vyrazit dál, začalo lít jako z konve. Vevnitř bylo dost plno a lidí rychle přibývalo, za chvíli se nebylo kam sednout. Asi po hodině jsme rozhodli, že už moc neprší a vyrazili dál.

Druhá bouřka, tentokrát vydatnější, nás chytila na Velkém Kriváňi - nejvyšším vrcholu Malé Fatry. Přišla rychle, já jsem taktak stihl nasadit pláštěnku, a rychle dolů. Jerrymu se nechtěla hledat v batohu, déšť ignoroval a pokračoval dolů. Vrchol je na odbočce stranou z hřebene, takže než jsme se vrátili zpět, valily po nás proudy vody, mával s námi vítr a opodál začaly bouchat blesky. V takové situaci jsme neměli náladu (hlavně Jerry, toho času mokrý od hlavy k patě) pokračovat po hřebenu podle plánu a raději jsme to otočili zpět ke stanici lanovky na Snilovském sedle. Je tam střecha, kam se dá schovat. Během cesty blesků přibylo, měli jsme jen malou útěchu, že turisté s kovovými deštníky jsou snadnější cíl. Díky lanovce jich nahoře nebylo zrovna málo.

U lanovky o půl hodiny později už přestávalo pršet, takže jsme vyrazili dolů po sjezdovce přímo do Vrátné doliny. Kolena pěkně bolela, ale za dvě hodinky jsme byli dole na silnici, která vede směrem do Terchové. Mezitím z hor se přišel třetí liják. Nedaleko od hospody Starý dvor jsme skočili do lesa a půlhodinu postáli pod mohutným javorem. Potom trochu polevilo takže jsem přeběhli až do hospody.

Poslední etapa do Terchové už nestála za řeč, brzy přijel autobus do našeho kempu. Dlouho jsme neotáleli, dali horkou sprchu a zalehli, já jsem toho měl za celý den až dost.

Informace o cestě

ze zastávky Šútovo - po zelené - Šútovo (450m) - po žluté - Rieka (460m) - po modré Šútovskou dolinou - Šútovský vodopád (765m) - Mojžíšove pramene (1140m) - Kopiská (1446m) - Chata Pod Chlebom (1415m) - po zelené - Snilovské sedlo (1524m) - po červené po hřebeni - Hrana Velkého Kriváňa (1650m) - Velký Kriváň (1708m) - a zpět stejnou cestou na Snilovské Sedlo (1524m) - po zelené sjezdovkou dolů - Chata Vrátna (750m) - po silnici - Starý dvor (600m) - Terchová (514m). Celkem 10 hodin čisté chůze, 1300metrů převýšení nahoru i dolů.