Na Chleb a zase zpátky 10.11.2007 - 11.11.2007

Tento výlet naplánoval kolega Braňo. Přišel s tím, že výlet do slovenských hor na přelomu podzimu je to nejlepší, co může být. Další kolega souhlasil a jal se shánět další účastníky. Termín stanovil Braňo na další týden.

Onen týden už ovšem neprojevoval zdaleka takové nadšení. Jeho "jasné, jedu" se zvolna s blížícím se termínem měnilo na "asi bych jel", až nakonec oznámil, že nejede. Nevadí, Libor mezitím sehnal pár lidí, takže to vypadalo, že nás pojede sedm. V průběhu týdne jsme se snažili dovolat na chatu pod Chlebom, abychom zjistili podmínky a zamluvili si ubytování.

V předvečer výpravy se staly dvě věci, které ovlivnily další průběh. Jednak odpadla Ala, jelikož se jí nechtělo absolvovat noční přejezd na Slovensko a jednak se mi konečně podařilo najít nějaké funkční telefonní číslo a dovolat se na chatu. Rozhovor s chatárom:

já: Dobrý den, chata pod Chlebom?
chatár: Jasné
j: Máte volno, kdybysme zítra přijeli?
ch: Jasné, príďtě, nikto tu nieje
j: Paráda, děkuju
ch: A možem se zopýtať, odkial?
j: Chtěli jsme z Kralovan, přes Stoh
ch: Cha cha cha (asi půlminutový smích)
j: Copak, špatné podmínky?
ch: Ale nie, keď máte lyže nebo sněžnice
j: Tolik sněhu?
ch: U chaty cez meter, sněží dialej ...
p: Huh, a dá se někudy nahoru bez lyží?
ch: Hej, zkúste to zo Šútova, chodníkom
p: Dobře, díky, tak zítra
ch: Zdar

Na nádraží potom za veselé pantomimy přehrávám předchozí rozhovor. Ostatní jsou vcelku překvapeni, přece jenom je začátek listopadu, trochu sněhu jsme čekali, ale tohle tedy ne. Pro začátek se shodujeme, že chatárom doporučená cesta z Šútova bude asi lepší, já mám prozíravě nalezený i spoj z Kralovan, protože jsem tento vývoj vcelku čekal.

Kralovanské nádraží ve čtyři ráno. Převlíkáme se, pojídáme mandarinky a pozorujeme slotu venku. Počasí, že by psa nevyhnal, za půl hodiny jede vláček do Šútova. Ani tam to ovšem nevypadá líp, navíc tady není ani nádražní budka, takže za svitu čelovek hbitě vyrážíme. Sněhu tady není moc, tak 20-30cm. Za tmy procházíme Šútovem a vybíráme si jednu z cest nahoru, značky totiž nejsou vůbec vidět. Po kilometru to obracíme je to jenom nějaká lesní cesta. Špatná volba.

Správnou cestou je to hračka, zvolna stoupáme a stejně zvolna se rozednívá. Výhled na Kralovanskou přehradu a do Velké Fatry zvedá náladu. Sněhu mírně přibylo, ale pořád jdeme vcelku normálně a rychle. To ovšem nemá vydržet dlouho. Míjíme (asi) chatárovu Ladu Nivu, široká lesní cesta končí. První krok do lesa a zapadli jsme. Skoro po pás, každopádně dost na to, aby se chůze stala dost náročná.

Tady už bylo potřeba se začít střídat. Naštěstí nás bylo dost, protože vpředu rychle docházely síly. Každý krok se stal sérií gymnastických cviků - vyrazit kolenem, udělat si vpředu trochu místa, zvednout nohu co nejvýš a prošlápnout se skrz sníh. A pořád dokola. Zejména na otevřených pláních pod Chlebem, kde už sněhu bylo po pás, to opravdu stálo zato. Zrovna jsem byl vpředu, když přímo nade mnou zaznělo zvučné "Zdar". Kdybych nevězel po pás ve sněhu, asi bych si sedl leknutím. Nade mnou stál chatár na lyžích a povídá: "Chata je zatvorená, ja si to len sjedem a vybehnem hore. Počkajte na mna u chaty, budem tam tak o hodinu".

Chata má naštěstí předsíňku, takže jsme se sotva stačili převlíct do suchého a chatár už byl zpět: "Ja som Milan a ne abyste mi vykali, ste tu brzy". V chatě bylo docela teplo, na to, že Milan na chatě teď nebývá, takže zatopil až ráno. Většina výpravy zalezla do pelechu, nám s Liborem se ale spát nechtělo, začali jsme spřádat plány - nějaký vrchol by to chtělo. Nejvyšší tu je Velký Kriváň, jestli to půjde, šli bysme nahoru.

Brzy po nás dorazil jeden místní slovák, který nám radil, ať nahoru v žádném případě nechodíme, je tam mlha, vítr, sníh, zahyneme. Chatár ho rázně utnul: "Keď vylezli sem, vylezou aj nahor". I vylezli jsme. Cesta byla totiž víc sfoukaná, takže jsme se nebořili tolik a skrz mlhu jsme trefili díky tyčím. Nahoře bylo jako na Větrné hůrce, dlouho jsme se nezdrželi a hurá dolů, do tepla. Čočková polívka potom chutnala náramně.

Sestupovali jsme na druhou stranu hor. První část cesty jsme šli ve stopách naší cesty na Kriváň. Obvykle už byla sotva vidět. Ze Snilovského sedla vede dolů sjezdovka do Vrátné doliny. Měli jsme s sebou igelitové pytle, takže sestup byl jedna báseň, za chvíli jsme byli dole.

Při návratu jsme hráli Stupida a skoro polovinu cesty jsme se dohadovali, jestli je halapartník pohádková bytost. Nakonec většina pět proti jednomu odhlasovala, že není a Libor dostal další trestný bod.

Podrobnosti

Sobota

Šútovo nádraží (430m) - kousek po silnici směrem na Kralovany, potom odbočka na Šútovo - po zelené značce - Zajacová (720m) - Ploštiny (1112m) - Chata Pod Chlebom (1415m) - odpočinek - po zelené dál - Snilovské sedlo (1520m) - červená po hřebeni - Velký Kriváň (1709m) - stejnou cestou zpět - Snilovské sedlo (1520m) - Chata Pod Chlebom (1415m). Docela nepříjemná byla cesta sjezdovkou pod Chatou. 1300 metrů stoupání, 300m klesání. Dohromady nám to trvalo asi 7 hodin čistého času.

Neděle

Chata Pod Chlebom (1415m) - po zelené - Snilovské sedlo (1520m) - sestup přímo dolů sjezdovkou - Chata Vrátna (700m) - po silnici dolinou - Starý Dvor (600m). Trvalo nám to 2 a půl hodiny, hlavně sestup, kilometr dolů po zadku.

Mapa: VKÚ Harmanec110 - Malá Fatra - Vrátna