Na Stoh 15.10.2005 - 16.10.2005

Malá Fatra je pohoří, které mám hodně rád. Už jsem tam mockrát byl, ale pořád je tu spousta cestiček, kudy jsem ještě nešel. Jeden z nejvýchodnějších vrcholů se nazývá Stoh, a je to pro něj výstižné jméno, opravdu tak vypadá.

Doma, ve vytopeném pokoji, jsem rozmáchlými gesty načrtl po mapě velkorysý plán. Brácha už dávno hlásil dovolenou, tak jsme se domluvili, že to takhle zkusíme. Z toho je jasné, že Jerry umí číst v mapě ještě mnohem hůř než já, jinak by do toho určitě nešel.

Začátek odpovídal pokusu z minulého roku. Noční vlak nás vyplivl kolem čtvrté ráno v Kraľovanech. Nezaváhali jsme ani vteřinu, opovrhli změkčilému rozehřívání v čekárně a bystře vyrazili vzhůru. Začátek jsem si ještě pamatoval, ovšem záhy přišla ke slovu čelovka. I tak bylo hledání značky v lese poměrně zábavné. Nad námi Orion a spousta dalších souhvězdí, kolem noční les, funíme do kopce.

Ráno se ale zatáhlo a začalo foukat. To už jsme dorazili na louky pod Stohem. Zima nám byla ale jenom do té doby, než začal výšlap nahoru. Nádech, výdech, kapky potu stékají po čele, dupeme do prudkého kopce.

Sestup byl ale zajímavější. Poslední dny asi trochu pršelo, takže cesta je dokonalá blátěná skluzavka. Jerry má problémy. Sestupuje, klouže, zachytává se jakýchkoli větviček a bez ustání nadává. Před námi je vidět masiv Velkého Rozsutce, nejskalnatější hory na Fatře. Tam ale nepolezeme, musíme trochu šetřit síly. Ještě nás čeká dlouhá cesta.

Za Rozsutcem se nachází sedlo Medzirozutce a druhý, menší Rozsutec. Tam už potkáváme nějaké lidi, přicházejí Hornými dierami ze Štefanové. Je jich spousta, jsou družní, takže i rumu popijeme. Pro zahřátí, i když počasí se vylepšilo, fouká málo a občas se ukáže i slunko.

V dierách není voda, takže nejsou ani vodopády. Dole, v klínu hor, se nachází vesnice Štefanová. Do našeho cíle v chatě na Grúni nám zbývá už jen kousek, zato do pěkného kopce, dalších 400 výškových metrů. Supíme ze všech sil, taky už máme v nohách přes dvacet kilometrů. Nahoře nás ale čeká teplá večeře, teplá sprcha a teplá postel. Plány na neděli necháme na ráno.

O nějakých dvanáct hodin později. Koukám z okna, venku prší a sněží. Na velké plány to nevypadá, nějak to slezem, prolezem hospůdky a tradá domů. Nějak jsme to slezli, malá navigační chyba hned na začátku způsobila, že místo po značce jsme to shrnuli dolů lesem. Medvěda jsme neviděli, zato jsme vyplašili tři jeleny. Taky dobrý.

Informace o cestě

Sobota

Kraľovany (430m) - po zelené - Žobrák (1308m) - Stoh (1607m) - po červené - Medziholie (1185m) - po modré - sedlo Medzirozsutce (1200m) - po zelené - Malý Rozsutec (1343m) - zpět do sedla a po modré - Pod Pálenicou odbočka na žlutou - Štefanová (625m) - po modré - Grúň (989m). Téměř dva výškové kilometry, 12 hodin chůze.

Neděle

Grúň (989m) - Starý Dvor (600m) - Tiesňavy - Terchová (514m). Asi 4 hodiny cesty, pouze sestup.