[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Súlovské skaly a Malá Fatra

21.10.2016 - 24.10.2016

Hlídaní na víkend klaplo a my jsme mohli vyrazit s Alou do slovenských hor. Vyrazili jsme autem v pátek ráno, s první zastávkou v Súlově. Naposledy jsme se tady zastavili asi před deseti lety, ale tenkrát nám nepřálo počasí a kvůli hustému dešti jsme to otočili na dohled od prvních skalních věží.

Velký a malý Rozsutec s chatou na Grúni

Ubytování jsme dopředu nedomlouvali, že se na místě něco najde. Ale nebylo to tak jednoduché - přece jenom v říjnu už tady návštěvníky nečekají, takže výběr nebyl zrovna bohatý. První cedule inzerovala jakýsi hotel, ale stavba už byla hodně nakřivo, jen málo oken mělo skla a nápis "OTEL" taky důvěru nebudil. Recepci jsme ani nehledali.

Ala s deštníkem Cesta na Súlovský hrad Výhled do Súlovských skal

Další ubytování byla buď zavřená, nebo obsazená. Nakonec jsme nad drasticky zakouřeným lokálem našli příjemné, nekuřácké ubytování za rozumnou cenu přímo v centru Súlova. Pršelo málo. Vyrazili jsme tedy na malou procházku, která se trochu zvrhla. Prošli jsme si vesnici, prohlédli kostelík a rozhodli se, že půjdeme kousek po turistické značce a uvidíme. Postupně jsme se vydrápali vysoko nad vesnici, odkud se nám nechtělo vracet a tak jsme dokončili celé kolo přes Súlovský hrad. Skály byly naprosto opuštěné, přestalo pršet a v údolí pod námi se povalovaly cáry mlhy. Kolem pískovcové skalní věže a zbytky hradu. Luxusní výhled a horký čaj z termosky jsme měli za odměnu.

Na Súlovském hradě Po dešti Trocha telpého čaje

Zpět jsme se vrátili až za tmy. Lokál pod naším pokojem nás nelákal, zato všude ve vesnici byly cedule "Koliba". Pár místních tvrdilo, že by snad mělo být otevřeno. Cesta vedla do polí, v dáli tma. Mnoho šancí jsme tomu nedávali a vedli sakrastické řeči o zamčených dvěřích a prázdných žaludcích. Zblízka koliba nevypadala o mnoho lépe, takže o to větší bylo naše překvapení, když dveře byly odemčené, vevnitř plápolající krb, teplo a dokonce vařili. S plnými břichy se zpátky do vesnice vracelo mnohem radostněji.

V Súlovských skalách nám to stačilo, takže ráno jsme se přesunuli na Malou Fatru, do Vrátné doliny, kde jsme nechali auto. Hory byly prakticky vylidněné, jen pár záchranářů z Horské služby si připravovalo materiál. Nad námi se tyčily zasněžené vrcholky a my jsme uvažovali, jestli to nebude moc. Ze začátku, po cestách, to šlo ještě celkem dobře, ale jakmile jsme opustili zpevněné cesty pod Sokolím, bahna přibylo a už to nebylo zdaleka tak jednoduché. O něco výš naštěstí začal les. Bahna sice neubylo, ale kořeny a větve hodně pomohly v dalším postupu.

Vyrážíme do hor s inspirační šipkou Stoupání bahnem po modré značce Blíží se zasněžený hřeben Na hřebeni

Nahoře na hřebeni nás dohnal osamělý turista. Dal se s námi do řeči a nabídl nám ubytování na lyžařské chatě kousek pod Chlebem. Jejich výprava měla být původně čtyřčlenná, ale nemoci a slovenské vlaky způsobily, že jde sám. Nakonec se představil jako Miro a rychle zmizel v dáli.

Nejvyšší vrchol - Velký Kriváň 1743m Milenci Ranní inverze a výhled do Velké Fatry

Pod hlavním hřebenem začaly sněhová pole, ale šlo se v nich vcelku snadno, určitě líp než v bahnech na začátku. Zatímco dosud jsme kromě Mira potkali jen jednu skupinku, na hřebenu bylo rušno. Zaujali nás třeba milenci, kde chlapec vždycky zmizel v dáli a nechal děvče vláčet samotné vzadu. Potkali jsme je i na chatě, kde jsme spali, ale další den už pokračoval jen chlapec. Děvče se rozhodlo v této zábavě nepokračovat a sestoupilo pomocí lanovky.

Večer byl v družné atmosféře. Na lyžařské chatě nás chatári uvítali vodkou, za Mirou dorazil jeden kamarád, který ze vzápětí mocně opil a učil nás slovenské písně, zejména od skupiny Horkýže Slíže.

Steny Pokračujeme po hřebenu, výhled na Rozsutce Rozsutce od chaty na Grúni Chata na Grúni

V neděli jsme pokračovali dál po hřebenu. Sluníčko, ale hrozný vítr. Vylezli jsme na Stoh. Batohy jsme nechali v půlce cesty, protože bylo jasné, že se tudy budeme vracet. A dobře jsme udělali, vítr s námi pěkně mával, ale díky rychlému postupu jsme vrchol nakonec pokořili. Ze Stohu, i z přechozí cesty byl pořád vidět cíl naší cesty, chata na Grúni. Asi nejhorší část cesty byl prudký sestup zabláceným svahem z Poľudňového Grúně. Váleli jsme se docela často, takže jsme byli rádi, že už jsme dole. Kolem chaty bylo plno, spousta lidí. Chatár dělal drahoty: "Jste objednaní? No, nevím, jestli máme něco volného ...". Nakonec pokoj našel a večer se ukázalo, že na chatě spíme sami.

Podrobnosti

Pátek 21.10.2016
Súlov (487m) - Súlovský hrad (678m) - Súlov.
Sobota 22.10.2016
Vrátná dolina (628m) - po modré - Sedlo Príslop - Baraniarky (1270m) - Kraviarske (1361m) - z Chrapáků po žluté přímo na hřeben - Sedlo Bublen - po červené - Velký Kriváň (1743m) - Snilovské sedlo - po zelené - Chata pod Chlebom (1428m). Výstup 1354m, sestup 554m.
Neděle 23.10.2016
Chata pod Chlebom (1428m) - po modré - Kopiská - po žluté a po červené - Steny (1572m) - Poludňový Grúň (1460m) - Stoh (1608m) - zpět po červené - Poľudňový Grúň (1460m) - po žluté - Chata na Grúni (989m). Výstup i sestup okolo výškového kilometru.
Pondělí 24.10.2016
Chata na Grúni (1049m) - Vrátná dolina (685m). Sestup 364m.

Mapa: VKÚ Harmanec110 - Malá Fatra - Vrátna
Ubytování: Chata na Grúni

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Na Stoh Malá Fatra Malá Fatra - Mojžíšove Pramene Na Chleb a zase zpátky

Nejnovější články

Jít a hledat Escalante I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček