Pokus o Roháčskou hřebenovku 26.7.2008 - 27.7.2008

Už docela dlouho hýčkám plán na drastickou akci - přejít hlavní hřeben Západních Tater za jeden den. Vyrazit brzy ráno vzhůru Žiarskou dolinou, vyjít na Baníkov a přes Tri Kopy, Ostrý Roháč a Volovec pokračovat až na Bystrou, odkud se dá sestoupit do Podbanského.

Podle mapy to není nereálný plán, ovšem na první pohled je zřejmé, že lehké to nebude. Cesta by se měla dát zvládnout za nějakých 14 hodin nepřetržité chůze. Jak se ale ukáže později, chtělo by to rozhodně víc tréninku.

Čtyři odvážlivci (tedy já, Ala, Jerome a Jerry) právě absolvovali noční přejezd vlakem do Liptovského Mikuláše, hodinu posedávali a pospávali na nádraží, než dorazil autobus směrem k horám. Předpověd hlásí bouřky a ráno už trochu poprchává. Stoupání jde dobře, dolina je vlhká, studená. O něco výš se otevírá, kolem jsou vidět kopce hlavního hřebene a z lesa vylézá chata. Počasí zatím vypadá příznivě, je pod mrakem, ale občas nějaké slunko prosvitne. U stolku před Žiarskou chatou snídáme.

Klid a přežvykování ale netrvá dlouho. Je nám jasné, že přes obtížnější pasáže na Třech kopách a Ostrém Roháči se musíme dostat ještě dopoledne, aby byla nějaká šance, že dojdeme až na Bystrou za světla. Hřeben dál by už měl být v lehčím terénu, takže nebude vadit, když budeme víc unavení a noc na krku. Teprve teď nás čeká pořádný kopec. Ženeme to nahoru co to dá, kupodivu Ala i přesto stíhá francouzsky konverzovat s Jeromem. Posléze Jerry ztrácí tempo, takže si můžeme několikrát odpočinout. Na Jalovském sedle máme velmi dobrý čas, ale počasí se začíná kazit. Skalnaté úseky před Baníkovem procházíme za mlhy a silného větru.

Na Baníkově je už jasné, že plán se splnit nepodaří. Lije jako z konve a nevypadá, že by chtělo přestat. Pokračování po hřebenu neznáme, podle mapy jsou tam řetězy a skály, což není zrovna ideální. Jerrymu dělaly problémy i klouzavé skalní úseky, které jsme právě prošli. Pod pláštěnkami jsme rozbalili mapu a začali zkoumat, co by se dalo udělat. Vracet se nikomu nechce, po hřebenu dál taky ne. Ještě je k dispozici jedna možnost, uhnout stranou do Baníkovského sedla a slézt na opačnou stranu Roháčů. Hluboko pod námi je útulná chata Zverovka, kde za tohoto počasí budou mít určitě volno.

Cesta do sedla se nehledá snadno, místy jsou tu i nějaké skály, žádná sláva. Teď už i hodně fouká, pláštěnky vlají, mlha dělá celý obraz dost surrealistický. Není nic slyšet kromě svištění větru, není nic vidět, každou chvíli z mlhy vykoukne nějaká skála, kterou je potřeba slézt.

Dole pod sedlem už to jde snadno, klikatý chodníček, cik cak dolů. Strmé oblasti postupně končí, dole u Roháčského vodopádu už ani moc neprší. Cesta pokračuje lesem, zanedlouho jsme na asfaltce, která prochází Roháčskou dolinou. Zastavujeme se u stříšky, chroupáme sušenky, zapíjíme lihovinami. Kolem se válí mlha, i z lesů kolem stoupají cáry.

Na Zverovce měli v tomhle počasí volno, dokonce jsme za cenu ubytovny dostali šestilůžkový pokoj. Sice jsme s sebou měli stany pro všechny případy (zejména pro případ spaní pod Bystrou), ale na asfaltce nás chytla ještě jedna průtrž mračen a venku se nikomu spát nechtělo.

Ráno nás uvítalo sluníčko a krásný den, jako stvořený pro odjezd domů.

Tri Kopy

Podrobnosti

Trasa: Žiar (865m) - po modré Žiarskou dolinou - Žiarská chata (1260m) - po zelené kolem Šarafiového vodopádu - Jalovské sedlo (1858m) - Baníkov (2178m) - dále po zelené na Baníkovské sedlo (2040m) - po žluté sestup Spálenou dolinou - Roháčský vodopád (1340m) - po silnici po červené Roháčskou dolinou - chata Zverovka (1004m). Převýšení 1300 metrů nahoru, 1200 dolů, kolem deseti hodin cesty.

Mapa: VKÚ 112 - Západné Tatry - Roháče (1:50 000)