Ostrý Roháč 23.8.2008 - 24.8.2008

V pátek večer jedeme na Slovensko. Víťa mi nabídl, abych se k němu přidal, jeho přítelkyně je momentálně někde poblíž Bystré na hřebeni Roháčů, takže bysme mohli udělat malý výlet a v sobotu se s ní potkat na Žiarské chatě. Během týdne jsme vymýšleli nad mapou, jakou cestu vybrat. Nakonec vyšla poměrně akční varianta, která nám dá určitě dost zabrat.

V autě máme dva kolegy z práce, kteří jedou do Nízkých Tater na kurz paraglidingu. Vysadili jsme je v Liptovském Mikuláši a potom pokračovali do kempu v Račkové dolině. Tam jsme dokonce našli jen mírně opilého hlídače, který nás ubytoval, tedy řekl nám, ať si lehneme, kam chceme a zaplatíme ráno.

Kolem osmé hodiny už jsme po snídani a na cestě. Začátek byl po normální silnici ústím Račkové doliny, brzy ale přicházíme k odbočce do kopce. Nevypadá to moc vábně, rozlámaný polom a pořádný padák nahoru. Víťa mi trochu utíká, ale to se poddá, až se trochu rozejdu. Asi po kilometru přichází vyšší les, cik cak svahem. Docela to ženeme asi dvě hodiny do prudkého kopce, potom se dostáváme na hřeben, kde už se jde líp. Jednak je trochu vidět kolem, jednak už to není pořád nahoru.

Předpověď naznačovala spíš deštivé počasí a bouřky (stejně jako dva předchozí víkendy - Tri Kopy a Hřebenovka), zatím je ale pěkně, občas slunko, občas mraky, ale na liják to nevypadá. Daleko před námi vystupuje z mraků hlavní hřeben, kam právě směřujeme. To už z mraků vylezla nejzajímavější část cesty. Ještě tam máme dost daleko, ale už si začínám vzpomínat povídání různých lidí, kteří oblast kolem Ostrého Roháče vykreslili v dramatických barvách. Strašlivě exponované, hrozně strmé, skály, lezecký terén, závratě. I nejotrlejší z horolezců se zachvějí, pokud zaslechnou jméno Ostrý Roháč.

Na Volovci si dovolujeme první přestávku, taky už to ženeme přes šest hodin. Pojídáme čokoládu, masírujeme si kolena a koukáme do mraků, které se stahují kolem skalních špic naproti. Jedna z nich je Ostrý Roháč. Výstup nahoru byl docela pohoda, i když už začalo mírně poprchávat. Lezecký terén se nakonec nekonal, jsou tam nějaké skály, ale člověk by musel mít aspoň ty závratě, aby z toho něco měl. Takhle jsme koukali do dolin, jak se tam válí mraky a těšili se na horkou polívku, kterou si dáme na chatě.

Sestupová cesta ze Žiarského sedla byla docela dlouhá, Víťa měl problémy s koleny, ale Fastum Gel jednou za dvacet minut se s nimi vypořádal. Takže jsme se nakonec dočkali i té polívky. Zrovna jsme ji pojídali, když dorazila skupinka s Víťovou přítelkyní a stěžovali si, že dneska teda vůbec není pěkné počasí. Poslední dny totiž bylo dokonalé azuro. Naproti tomu mě po posledních dvou zkušenostech to přišlo jako velice příjemné počasí.

Tri Kopy

Podrobnosti

Trasa: parkoviště u ústí Úzké doliny (889m) - po modré - rozcestí Nižná lúka (944m) - po zelené na hřeben, zpočátku lesem, hodně popadaných stromů - Ostredok (1674m) - Nižná Magura (1919m) - další Ostredok (2049m) - skalnaté Otrhance - Jakubiná (2193m) - Hrubý vrch (2137m) - dále po červené po hlavním hřebeni - Sedlo pod Hrubým vrchem (1822m) - Deravá (1955m) - Volovec (2063m) - Jamnické sedlo (1908m) - Ostrý Roháč (2087m) - Plačlivé (2125m) - po žluté kamenitým úbočím - Žiarské sedlo (1919m) - po zelené dolů - Žiarská chata (1260m). Docela slušná štreka, převýšení přes 2km výstup, 1600 metrů sestup. Šli jsme to deset hodin prakticky bez zastávky a docela jsme to hnali.

Mapa: VKÚ 112 - Západné Tatry - Roháče (1:50 000)