Roháče 25.6.2004 - 27.6.2004

Prodloužený víkend strávený v Roháčích. Za velkého úsilí a deště překonán Baranec. Dlouhé sušení a teplý čaj na Žiarské chatě.

Na Roháče jsem chtěl už dávno, dokonce bylo několik pokusů, ale vždycky to z nějakých důvodů nevyšlo. Zase místo toho většinou vyšlo něco jinýho, jako třeba minulý rok Malá Fatra. Obvykle byl problém ubytování. Takže jsem neváhal a začal shánět nocleh již v únoru. Podle očekávání, telefony na chatách nikdo nebral. Ale už v dubnu průběžného zkoušení - chtěli jsme jet v červnu - se mi podařilo na Žiarské chatě někoho zastihnout. Dozvěděl jsem se, že mají úplně obsazeno celý červen. Naštěstí po chvíli naléhání přiznal nějaká místa v ubytovně, takže klíčový problém byl vyřešen.

Skupina účastníků měnila svůj počet podle aktuální nálady všech zájemců, v nejlepším případě nás bylo deset. Avšak týden před odjezdem došlo na lámání chleba, řada lidí odpadla a výsledkem byl šestičlený elitní tým odvážlivců. Předpověd nevypadala nijak slavně a počasí zase jednou odpovídalo. V Liptovském Mikuláši bylo šero a smutně, mraky se honily a hrozily. Optimisté tvrdili, že z toho mráčku nezaprší, pesimisté věřili, že zaprší. Zapršelo.

K výstupu jsme zvolili cestu přes vrchol Barance, podle průvodce je to na vrchol asi čtyři hodiny stoupání, pak tříhodinový sestup do Žiarské doliny. Cesta nahoru probíhala za všeobecného supění a obvyklých dotazů - Jak je to ještě proboha daleko? K bontonu patří, že na nesmyslné otázky se neodpovídá.

Pesimistům se předpověď potvrdila, po dosažení Barance se obloha zatáhla ještě víc než byla, začalo foukat a lejt. V rychlosti jsme udělali vrcholovou fotografii, snědli prémiovou čokoládu a maximální rychlostí začali sestupovat. Vítr mezitím trochu nabral na síle, takže pršelo nejen shora, ale i zboku a zespodu. Než jsme přišli k chatě, byli jsme všichni totálně mokří. Na chatě se nějak netopilo, ale podávali horký čaj za 8SK, takže jsme ho preventivně každý vypili aspoň dva litry.

Nocleh byl v ubytovně spolu s asi 30-ti dalšími lidmi, já osobně jsem spal dokonale. Pravda, bylo to sice v Alčiným spacáku, posloužilo mi to jako ponaučení o balení věcí a nepodceňování počasí. Ráno se počasí vylepšilo natolik, že venku začaly schnout naše věci. Následkem toho nám docela otrnulo a kolem poledne jsme vyrazili na další tůru, tentokrát na Baníkov. Ta byla taky sice hodně do kopce, ale energie jsme měli na rozdávání, pohodový výšlap. Nahoře situace již naprosto klasická, prší a fouká vítr, ale my se nebojíme. Na Baníkov jsme díky omylu nedorazili - zatímco jsme se radovali na jednom vrcholu jak jsme dobří, kolem prošli znalci Roháčů a vysvětlili nám, že Baníkov je jiný kopec, dokonce nám ukázali který. Hmm, najezení už jsme se odhodlali jenom k sestupu, stejně bylo škaredě a rozhledy na prd.

Podrobnosti

Pátek 25.6.2004 - Baranec

Chata Kožiar (865m) - po žluté značce - Baranec (2184m) - Žiarské sedlo (1917m) - po zelené do Žiarské doliny - Žiarská chata (1260m)

Sobota 26.6.2004 - Baníkov

Žiarská chata (1260m) - po zelené - Jalovské sedlo (1858m) - předvrchol Baníkova (2141m), o kterém jsme si mysleli, že je to Baníkov (2178m) - zpět

Neděle 27.6.2004 - návrat

Žiarská chata (1260m) - po modré - chata Kožiar (865m) - Smrečany (865m)

Mapa: VKÚ 112 - Západné Tatry - Roháče (1:50 000)