[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Road trip směr Balaton

4.8.2018 - 6.8.2018

Alice píše: Když Dan řekl, že letos by letadlem ani nemusel, přestali jsme řešit jakékoliv přípravy dovolené. Sice jsme s Romanem nahlásili, že v práci nebudeme, ale co budeme ten týden dělat, to jsme moc netušili. I vzpomněla jsem na svůj největší cyklistický výkon - k Balatonu a zpět - a navrhla, že bychom mohli navštívit místa, která halí moje stařecká senilita do těch nejkrásnějších vzpomínek. A kdyby to nebylo tak krásné, jak si pamatuju, tak je v Maďarsku alespoň levno, melouny, guláš a Tokajské.

Žabí stezka v Marcheggu/Frog path in Marchegg

Naložili jsme do auta stany, jednu koloběžku, dvě děti, výpis největších zajímavostí (rozuměj moje balatonské paměti) a vyrazili přes Rakousko k maďarské hranici. Moje první "znamenitost" na seznamu, byla bobří stezka v Marcheggu. Již nespočítaněkrát jsme projeli kolem s příslibem, že "již příště tam zajdeme", že jsem tentokrát trvala na vycházce, přestože bylo asi tak 40°C ve stínu. Pěší okruhy jsou zde tři a bobří stezka je ten nejdelší s deseti kilometry. Ano, chtěla jsem být matka satan, ale když se ukázalo, že na "žabí stezce" nejsou žádné žáby a ramena Moravy jsou vyschlá, nenutila jsem chlapce hledat bobra celé odpoledne a udělali jsme si zkrácený čtyřkilometrový okruh na čapí louku, divoké koně, zmrzlinu a dětské hřiště, a stejně jsme se k autu vraceli dost ugrilovaní.

Čáp v letu Čapí hnízda Na lavičce

Kousek za maďarskými hranicemi začal protestovat Roman, že už u řízení umdlévá vedrem a jestli bych nenašla nocleh někde blíž než Mesteri ("kde bylo před dvaceti lety úúúžasné spací místečko"). Našla jsem Mosonmagyaróvár.

Chvíli jsme bloudili po méně civilizované čtvrti, ale našli jsme tam bankomat a směr ke kempu přímo u termálu. Recepce byla společná pro kemping i hotel a panoval zde totální chaos. Ale dostali jsme náramky pro vstup k bazénům a to nám v té chvíli stačilo. Na nic jsme nečekali a běželi se namočit. Koupání bylo úžasné a ani tu nebylo moc lidí, lehátka byla volná a zadarmo, Roman našel bufet s pivem a kluci si oblíbili bazén, kde dosáhli a kde byla voda teplá 32°C. Honzík se pustil do nacvičování plavání a všichni jsme byli šťastní a koupali se až do zavíračky v sedm večer.

Termál v Mosonu Honza na koloběžce Kavárna u řeky

Pak jsme se vrátili do kempu a začali vybírat místo na stan. Kemp byl malý, miniaturní, ale protože tu bylo asi jen pět partají, tak zbývalo dost možností, kde se utábořit. Vybrali jsme místečko u plotu na měkké hlíně. Uvařili jsme večeři a já jsem navrhla, že je to tu tak dobré, že bychom mohli zůstat dvě noci.

Dopoledne jsme celé prokoupali, vedro bylo takové, že langoše v bufetu mohli smažit přímo na stole. Pak se příjemně ochladilo, tak jsme z kempu vyrazili do kavárny. Když jsme byli na rohu ulice zahřmělo. Když jsme přešli most, spadly první kapky. Vyděsila jsem se, protože jsme nechali stany otevřené, náš třicetiletý oranžový stan neoplachtovaný a ručníky na zítce. Roman se nabídl, že tam zaběhne a o vše se postará. Já s klukama jsem zapadla do krásné kavárny u řeky a objednali jsme si. Po chvíli začal liják. V lijáku dorazil Roman a objednal si. O chvíli později začala průtrž. Snědli jsme volský voka. O chvíli později začalo nebe chrlit Niagárský vodopád. Kluci si objednali pohár, my latté, Roman další toasty. O dvě hodiny později se mračna roztrhla a už jen romanticky pokapávalo, kapky velikosti ping-pongových míčků. Vyrazili jsme zpět do kempu, obrátila jsem se na Romana se slovy: "Ještěže jsi ten stan přikryl." Roman se na mě podíval svýma modrýma očima a řekl: "nepřikryl, neměl jsem klíče od auta". Já:"a coooooossss tammm teda dělalllll????" Roman: "no zavřel jsem ten zelenej stan" (v zeleným stanu spal Roman s Honzíkem).

Vytopené tábořiště - sušíme jak se dá Sušení Bazény v Mosonu Bublinková lázeň

Když jsme se vrátili do kempu, našli jsme oba stany plavat ve 20cm bahna, osušky byly stále na zítce a v oranžovým stanu bylo 5cm vody, ve které plavaly 2 polštáře (Danův a můj), 1 spacák (Danův) a 2 karimatky (Danova a moje). V zeleným stanu bylo naštěstí sucho. Zahořekovala jsem hořce, párkrát prskla na Romana a pak jsme vše vylovili a přesunuli se do altánku, za novými německými sousedy a začali plánovat, jak přečkáme noc. Honzíka jsme nacpali do kufru auta na deku a s Danem a Romanem jsme si vlezli do zelenýho stanu. Od německých sousedů jsme dostali půjčenou karimatku, Daník dostal můj spacák a já jsem spala v jednom s Romanem. Rozhodování zda takto můžeme přečkat celý týden jsme nechali na ráno.

U Balatonu

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

U Balatonu Fürdő, pékség a halászlé v Lipótu Chorvatsko Hevíz a Balaton Biokovo

Nejnovější články

I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton Jesenická šedesátka

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček