U Balatonu 7.8.2018 - 10.8.2018

Alice píše: Když naprší, tak uschne. Slunko se do toho opřelo už od rána. Nastartovala jsem koloběžku a za ranního rozbřesku zajela do pekárny našeho nejoblíbenějšího maďarského pekařského řetězce Pégszég Lipót pro křupavé rohlíčky k snídani. Kaluže se leskly, ptáci zpívali, z pekárny to vonělo a tak bylo jasné, že pojedeme dál na jih.

Dopoledne jsme dali ještě koupačku v termálech a pak na jeden zátah bez zastávek přijeli k Balatonu přímo ze severu. A zde začalo peklo s výběrem kempingu. Slibný kemp, který jsem si pamatovala z naší kolocesty, byl zrušený a polorozpadlý. Sousední kemp se nám nelíbil, že je to k vodě přes rákosí a že by jako bylo pěkné moct se chodit koupat přímo od stanu. Takže jsem se rozhodli pro přejezd na jih.

Ten týden ale byla u Balatonu celá východní Evropa a po nekonečném hledání (a jedné rychlé koupačce) jsme to v 19:00 zapíchli v naprosto přecpaném kempu v Balatonbogláru. Kemping vypadal spíš jako uprchlický tábor a náš stan stál asi tak 20cm od příjezdové cesty a asi tak 30cm od okolních 5 cizích stanů. Honzovi jsme ustlali opět v autě. Kluci usnuli hned, jak ulehli a my s Romanem jsme vyrazili ještě za nočním životem. Ušli jsme asi 2km po hlavní třídě a nepotkali jsme ani jednu otevřenou hospodu, jen cyklistické zoufalce, kteří měli píchlé kolo.

Když jsme se vrátili, branka do kempu už byla zavřená, takže jsme museli přelézt plot. Asi jako již hodně lidí před náma, protože byl nahoře dost sešlápnutý. Vyprahlí žízní jsme alespoň dali koupačku pod hvězdami v Balatónu a to bylo krásné a romantické.

Ráno se sice půlka kempu zvedla k odjezdu, ale my s nimi, že se pokusíme najít nějaké ubytování v hotelu/v soukromí. No našli jsme. V Kezstheli. Ale Dan tam v noci chytl takový záchvat alergického kašle (asi že plíseň), že jsme ani nedospali a metli o 400 metrů dál do kempu. A tam to bylo krásné, poloprázdné a s bazénem. A my jsme prošli městečko a šli na oběd a na šlapadlo. A 30krát do bazénu a četli jsme Inspektora Fouska a počítali komáří štípance a bylo nám dobře.

Cestou domů jsme dali alespoň jednu vzdělávací zastávku a stavili jsme se na hradě Sümeg. Dole měli připravené kolbiště a prolízačky pro děti a hrad byl sice za vstupné, ale s volnou prohlídkou a spoustou úkolů a všem se nám tam moc líbilo.

Poslední noc naší Maďarské cesty jsme strávili v kempu u termálu v Mesteri (ten děsně krásný kemp z dob mé cyklistické kariéry). Kemp tam byl a ještě stále byl docela fajn, ale génius loci byl už pryč. Vyrostly tam totiž docela velké lázně pro důchodce - ubytovna, procedůry, vstup na náramky a číslované parcely pro stany. Ale zato jsem byla u bazénu nejmladší a nejkrásnější a to se taky počítá!

Co říci závěrem. Krásné to bylo, tak vymáčení jsme ještě nikdy nebyli. Kluci se zlepšili v plavání, tokajské tokalo, jen ten meloun jsme měli jen jeden a nebyl moc dobrej.

Road trip směr Balaton