Lysá hora v dešti 25.8.2018 - 26.8.2018

Dostal jsem chuť vyjet zase jednou na Malou Fatru. Doma to prošlo bez problémů, dokonce i nějací zájemci se našli v práci. Těsně před víkendem ale počasí nevypadalo příliš lákavě, takže jsme zůstali sami. Před odjezdem začala sabotovat i Ala, že když bude pršet, není potřeba se táhnout až na Slovensko, zmoknout můžeme i někde blíž. Volba padla na Lysou horu, jednak jsme tam ještě nebyli a jednak je to necelé dvě hodiny autem.

Ráno jsme za mírného mrholení vyrazili a za slabé dvě hodiny zastavili na parkovišti pod Lysou horou. Jen jsme vystoupili z auta, Honza si všiml lanového centra v lese a vzal si do hlavy, že to nutně musíme vyzkoušet. Když jsme přišli k Lanovému centru, ukázalo se, že mají otevřeno a že nás tam pustí.

Nejdřív jsme dostali školení, jak používat automatické jištění a mohli jsme si to i na zemi vyzkoušet. Honza trval na tom, že půjdeme ten nejdelší okruh. Nadšení mu vydrželo do prvního žebříku, kde zjistil, že je to docela vysoko a že se trochu bojí výšek. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a každá si vybrala jinou cestu. Já jsem šel s Danem, Ala vyrazila s Honzou. Na každém stromě jsme si mohli vybrat, kudy budeme pokračovat, obtížnost byla vyznačená barvami. Po několika pokusech jsme se zaměřili na dvě nejlehčí, Danovi se zejména líbily lanovky. Jinak to ale úplně lehké nebylo, protože všechna lana a desky byly mokré a klouzaly.

Na poslední lanovce jsme měli problémy. Většině z nás se nepodařilo chytit v cíli a sjeli jsme zpátky do středu lana, kde jsme zůstali viset. Obsluha naštěstí byla připravená pomocí lana nás dostrkala do cíle.

Během našeho lezení se počasí zlepšilo a dál jsme pokračovali jenom v mírném oparu. Cesta rychle utíkala, hlavně když jsme si představili, že by zase mohlo pršet. Po cestě jsme míjeli informační cedule s různými živočichy, kteří žijí v místních horách a potocích.

Na Lysé hoře je spousta horských chat. V jedné jsme našli hospodu a v druhé nocleh. Nikdo tu moc nebyl, takže jsme měli ubytovnu pro dvanáct lidí celou pro sebe. Večer jsme hráli různé hry a taky jsme se šli podívat na úplný vrchol, kde je vysílač. Výhledy do okolí docela stály zato.

Ráno nás uvítalo bubnování deště. Po snídani jsme na sebe odhodlaně navlíkli pláštěnky a vyrazili směrem dolů. Cesta se mezitím změnila v potok, což potěšilo zejména Honzíka v sandálech. V mlze a z kopce nám to rychle utíkalo a byli jsme dole dřív, než jsme se nadáli.