Bozeňov

30.6.2013 - 6.7.2013

Alice píše: S dětmi máme na dovolenou už jen dva požadavky - umístění nejdále 2 hodiny jízdy od Brna a hřiště/pískoviště poblíž ubytování. Když Pavla našla navíc areál s lezeckou stěnou, bylo rozhodnuto a první týden prázdnin jsme vyrazili do Bozeňova.

Ubytování musím pochválit, přestože ještě některé detaily by měli doladit. Např. co je v ceně snídaně, pro koho je vlastně areál určen, samostatné lezení na stěně (půjčí všechno kromě expresek a bez instruktora nesmíte lézt na jejich laně, bez presek ale nevytáhnete vlastní lano), podpis rizika (jednou? vždycky? - nikdo neví). A mezi ubytováním a dětským hřištěm je poměrně velká, nepřehledná silnice, což je na fotkách na stránkách areálu šikovně skryto.

První den jsme se pokusili o pěší výlet (5 km), ale děti nám brzo ukázaly, že podobný program bude tvrdě sabotován, proto jsme dělali spíše malé auto výlety s překvapením.

Olomouc

Na cestě do Bozeňova jsme se stavili v Olomouci a byli jsme všichni nadšeni. Povedlo se nám zastavit hned u kavárny Mraveniště, kde mají pro děti 2 místnosti, ve kterých je patrová dřevěná prolízačka. I další nápady - uzavřené domečky a postýlky pro nejmenší miminka - jsem zatím jinde neviděla. Hned za kavárnou začíná Smetanův sad, ve kterém je nové hřiště. To kluci taky vyzkoušeli. Pak jsme šli na náměstí, koukli na orloj, který ale jede jen ve 12.00 a vystoupili na věž sv. Mořice, odkud je výhled na náměstí i na okolí.

Koupaliště v Zábřehu

V Zábřehu mají úplně nejlepší koupaliště pro děti. Protože se rekonstruoval venkovní plavecký bazén, byl otevřený i krytý areál a za jedno vstupné se dalo ven i dovnitř. Venku bylo dětské brouzdaliště, které každý den napouštěli čistou, teplou!! vodou, venkovní bazén, ve kterém končil tobogán byl tedy dost studený, ale když jsme nafoukli óbr kolo a hráli si na parník, tak se klukům líbilo i tam. Zadarmo byl k dispozici minigolf a hřiště na beach volejbal (to jsme nezkusili), ale zato děcka řádili na skákacím hradu a protože tam bylo málo lidí, tak se nebáli jít sklouznout i Janička a Honzík.

Železniční muzeum

Mezi Zábřehem a Hoštejnem je na místě bývalé železniční trati vybudována cyklostezka, kolem které je vzpomínkové železniční muzeum.

Na jedné z prvních zastávek, kousek za vesnicí Lupěné je stará lokomotiva, do které se dá vylézt. Daník k ní jel na kole a byl to jeden z nejlepších výletů.

Rapotín - veterán muzeum se zoo koutkem

Tento areál ve mně vyvolával smíšené pocity. Vždycky mám radost, když někdo renovuje a zachraňuje staré věci, ale moje estetické cítění tady dostalo ránu. Tady bylo prostě všechno - staré stroje, tank, sošky dřevěné i kamenné, prolízačky mého mládí, 20 plastových klouzaček, voliéry ze starých trafik, velké zahradní šachy ... a sem tam nějaké zvíře, které se ovšem nesmělo hladit, takže Honzík trpěl. A to jsme jetě neviděli muzeum ve stodole, kam nás lákali majitelé na sbírku hraček a filmových rekvizit. Klukům se teda moc líbilo dětské hřiště, ze kterého jsme je po hodině museli odlákat za pomocí zmrzliny. Shrnutí zážitku: nebylo to úplně špatné, ale příští pětiletku bych sem nemusela, zvlášť pokud bude dostavěna vodní kaskáda s hastrmanem a chodníkem zdobeným antickými (múzy) a barokními (andělíčci) soškami.

Ze zvířátek měly děcka mnohem větší radost, když nás Honzova sestra Peťa vzala na statek, kde má ustájené koně. Byli tam skoro všechna domácí zvířata a Přichystalovi se vybavili mrkví, takže zvířátka před náma ani neutíkala, naopak se snažila zapůsobit. Hlavně na tu mrkev.

Bouzov

Všichni ho znají z pohádky o Princezně Jasněnce, jen já ne, protože jsem tu pohádku ještě neviděla a na Bouzově dosud nebyla. Hrad je krásný, trochu zklamání je, že bez vstupného vás pustí jen k stánku se zmrzlinou. Dan strašně toužil jít dovnitř, takže jsem se uvolila, že absolvuji prohlídku. Dětský okruh jsme nestihli, tak jsme šli na nejkratší možnou pro dospělý. Bála jsem se, že to bude Danovi dlouhý, ale byly tam mnohem menší a otravnější děti, které to nedávaly a to zase štvalo dospělý, který si "za ty peníze" chtěli užít výklad. Já si myslím, že už by konečně mohlo státním památkám dojít, že to jde dělat i jinak. Např. okruh bez průvodce, kde není co ukrást (děti chtějí ke studni, na věž a na hradby, nábytek je fakt nebere) a okruh s průvocem po zajímavostech a cenných věcech s omezením věku (např. od 12 let).