Fürdő, pékség a halászlé v Lipótu

28.8.2015 - 31.8.2015

Alice píše: Zbýval poslední víkend prázdnin a kluci ještě měli slíbené stanování. Výběr termálů byl opět na mně a tak jsem navrhla nový cíl. V pátek jsme vyrazili směr Lipót, Maďarsko.

Přestože jsme odjížděli v dešti a v bundách, když jsme dorazili na místo bylo asi 30°C a zavřená recepce kempu. Bylo to překvapení, protože o polední přestávce se na webových stránkách mlčelo. Nemělo cenu kupovat vstupné jen k bazénům, protože vstup byl zahrnut v ceně ubytování. Chvíli jsme se zoufale rozhlíželi, co budeme dělat, ale pak jsme si všimli cedule Lipóti pékség. Domnívala jsem se, že to budou informace a protože slibovali kávu, Roman tam hned zamířil.

Čekalo nás překvapení, pékség je maďarsky pekárna. Tato měla obchod a kavárnu s prosklenou stěnou s výhledem na moderní provoz a tak čekání bylo nakonec velice příjemné. Viděli jsme, jak se peče chleba, kterého dělali asi 10 druhů, listové šátečky, buchty i zákusky. Bavilo to i kluky, zvlášť, když bochníky vyjely z pece a dopravníkovým pásem se přesunovaly na balírnu. Do pekárny jsme pak šli ještě dvakrát a pokaždé měla návštěva úspěch.

Následné ubytování v kempu proběhlo bez problémů. Kemp byl hezký, klidný, krásně vysoké stromy a celkem málo lidí. To se bohužel o bazénech říct nedalo. Teda areál byl fajn, teplá voda a príma atrakce. Ale ten víkend se tam sešlo snad celé Maďarsko a kolem poledne nebyla v bazénech skrz lidi ani vidět voda. Fikaně jsme proto chodili na bazény ráno a večer a přes poledne vyráželi na výlety. Protože se z kempu dalo chodit na bazény brankou, tak jsme se dostatečně vyráchali k celkové spokojenosti. Z atrakcí Roman vyzkoušel obrovskou klouzačku typu volný pád a já jsem se chvíli snažila vyšlhat na ródeo kouli, která vytvářela umělé vlnobití. Taky jsme zkusili jízdu na kruhu na tobogánu, ale nejvíc času jsme trávili v umělém proudu. Ještě musím pochválit jídlo. Nejen, že měl kemp vybavenou kuchyňku, ale i restaurace a bufety v areálu koupaliště nabízeli jídlo poživatelné a dobré (narozdíl od slovenské Chalmové a Dunajské Stredy).

Byli jsme se podívat na Dunajské luhy k městečku Kisbodak. Pěšky jsme šli jen kousek, ale museli jsme cestou brodit, takže výprava byla docela dobrodružná. Oblast byla bohatá zejména na faunu, jen ke kotníkům jsem měla asi 30 komářích bodnutí, pod oblečení se naštěstí neodvážili. Občas jsme viděli motorový člun mizící v ramenech řeky a Dan byl nadšen, že je to jak Lego City "policie v bažinách".

Taky jsme jeli do Mosonmagyaróváru, ale z celého města se nám nejvíc líbila rybí polévka. Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku v Bratislavě a šli na výstavu Titanic, což je momentálně Danův největší zájem. Honzovi se výstava nelíbila, dost se tam bál, a sabotoval i procházku do centra města. Nalákali jsme ho ale na jeho největší zájem - jahodovou zmrzlinu, která v něm mizí rychlostí blesku, a dožaduje se dalších porcí, zatímco my začínáme teprve lízat. Roman si vybral levandulovou a kupodivu nebyla vůbec špatná (očekávala jsem příchuť kosmetického mýdla, ale chutnalo to jako rozkvetlá louka). Chtěli jsme ještě jet na vyhlídkový okruh patrovým autobusem, ale nezbyly nám síly dojít na zastávku. Tímto se plán opět odsouvá na další návštěvu.