Termální potěšení

17.11.2006

aneb opět Maďarsko. Trochu utahaní vyrážíme trochu relaxovat. Pojedeme do Györu, menšího, poměrně historického města na hranicích se Slovenskem. Jejich hlavní předností jsou veliké termální lázně.

Soutěž o to, kdo způsobí první komplikace, jsem vyhrál já. Již na maďarských hranicích jsem vyrazil fotit jakési křoviska, načež při návratu z pole jsem byl vyslýchán aktivním pohraničníkem. Nějak jsme si moc nerozuměli, já z té jejich hatmatilky nerozumím ničemu, takže mi za mého občasného "Nem tudom" asi pět minut nadával, načež mě blahosklonně propustil.

Maďarštině opravdu těžko rozumět, což jsem si vyzkoušel záhy. Delegát cestovky vyjednával vstupné do lázní, když se ukázal značný problém. Nejspíš s námi nějak nebylo počítáno, takže nebyly skříňky. Vyjednávání se vleklo, takže jsem dostal nápad, že vyrazíme do města a do lázní půjdeme až potom, co se to nějak vyřeší. K cestě do města jsem ale chtěl mít mapu. Těžká věc.

Rozhovor s paní v trafice vypadal přibližně takto:

já: Jó napot (dobrý den)
paní: Jó napot
j: potřeboval bych mapu
p: eee?
j: need a map, townplan
p: uh. Nem tudom
j: brauche karte, stadtplan
p: eeee? (ukazuje na pohlednice)
j: (kroutím hlavou, hledám v obchodu něco, co by připomínalo mapu)
p: (nabízí mi různé věci)
j: (kroutím hlavou, nacházím průvodce v angličtině)
j: (na předsádce je malý obrázek mapy, tři ulice)
p: Áhá, térkép
j: (kývám hlavou)
p: (vytahuje mapu Györu)
j: (platím a odcházím)

Vyzbrojeni mapou tedy odcházíme do města. Je celkem pěkné, i když trochu zanedbané. Příjemný den, sluníčko svítí, modrá obloha a všeobecná pohoda. Krmíme kachny rohlíkama, co máme na svačinu, kupujeme buřta místo těch rohlíků a prolízáme město. Alice s Jerrym mi každou chvíli utečnou, moje fotografická vášeň si žádá svou daň.

Po návratu k termálům zjišťujeme, že situace se nijak nezměnila. Skříňky stále nejsou, fasujeme červený pásek na ruku a jsme vpuštěni dovnitř. Není to špatné, budova má tři patra, dva tobogány, nějaký ten protiproud a jiné atrakce. V každém koutě je nějaký bazének, teploty vody jsou od trochu teplých k celkem horkým, každý si vybere. Bazény vždycky určitou částí koukají ven z budovy a povalování v horké vodě na studeném vzduchu má cosi do sebe.

Vcelku nepříjemné je, že je tu milion lidí a neustále někdo musí být u našich věcí. Podle čísel skříněk jsme odhadli, že v komplexu je určitě přes tisíc lidí a taky to podle toho vypadalo. Není každý den posvícení ...

Náladu jsme si trochu spravili o dva dny později, když jsme si zajeli do akvaparku ve Vyškově. Areál sice o dost menší, zato tu bylo přijemně volno. Jako relax to není marné.