Biokovo 3.9.2004

Nad Makarskou Riviérou se tyčí skalnatá hradba pohoříčka Biokovo. Zničení dvěma dny válení se na pláži jsme se rozhodli vystoupit na jeden z jeho vrcholů.

Ten večer, kdy padlo zásadní rozhodnutí zdolat Vošac, nejšpičatější horu na Makarskou, jsme dospěli k názoru, že cíle je možné dosáhnout pouze v případě, že vyrazíme dostatečně brzy. V opačném případě hrozí totiž akutní nebezpečí upečení zaživa. Proto jsme odvážně nastavili budíka již na šestou hodinu.

Rozhodnutí se neukázalo jako úplně šťastné. Když ráno budík optimisticky zazvonil a sledoval naši aktivitu, zjistil, že jsme pesimisticky vyhlédli do temné noci venku a posunuli jej o dvě hodiny dál. V osm jsme tedy konečně vstali a postavili se problému čelem. A vyrazili jsme do horkého dne. Sluníčko bylo zatím schované za horami a my šlapali vstříc vesnici Makar, odkud údajně měla vést turistická značka.

Skutečně jsme ji záhy nalezli a vydali se vzhůru. Před námi bylo přibližně 1400 výškových metrů stoupání. Pěšinka byla úplně opuštěná a my jsme bystře stoupali, navzdory slunku, které začalo svědomitě vykonávat svoji práci. To nás motivovalo k ještě rychlejšímu postupu, takže údaj na rozcestníku jsme předběhli dobře o hodinu.

Cesta byla naprosto liduprázdná, takže o to větší bylo naše překvapení, když jsme se vyhoupli na náhorní planinu pod vrcholem Vošacu. Již z dálky bylo slyšet vrčení motorů a za chvilku již byla vidět auta. No, na vrcholu nás bylo asi padesát. Trochu znechucení jsme udělali několik fotek a hurá dolů, na nás žádný auto nečeká. Od silnice již přicházel další dav znavených turistů ve vietnamkách ...

Sestup byl ale hrozný, návrat kolem poledne se nám celkem nevyplatil, vedro bylo na padnutí, dokonce byl zřetelně vidět vzduch, jak se tetelí. Ještě ta fata morgána, když člověk kouknul dolů, viděl moře. Proto je lepší zůstat dole na pláži. Ale o tom příště.

Plitvická jezera - Chorvatsko - Makarská riviéra