Příjezd na Korsiku 4.7.2007 - 5.7.2007

S využitím červencových volných dnů a nějaké dovolené se vydáváme na putování po Korsických horách. Náš trajekt směřuje do města Bastia, kde se trochu opláchneme a pojedeme dále do hor. První noc na Korsice.

Obraz první. Na trajektu společnosti Moby se nachází čtyřicet celkem unavených lidí. Pochází z našeho autobusu, který právě projel půl Evropy, dorazil do italského Livorna a nalodil se loď plující do Bastie, největšího korsického přístavu. Posedáváme na horní palubě, střídá se vedro s chladivým větrem, který profukuje Tyrhénské moře. Někdo usnul v hadrových lehátkách, někdo zírá do jednotvárných vln, které se pomalu zvětšují. S trajektem to docela houpe.

Spojení trajektem z Livorna do Bastie zajišťují různé společnosti, např. Moby nebo Corsica Ferriesapod. Cesta je celkem pohodlná, dlouhá 120 km a loď ji urazí za čtyři hodiny.

Obraz druhý. Spíme v lodní restauraci. Je čtvrtek, pasažérů moc není, takže jsme se mohli stočit na kruhové sedačce a hladce usnout. Moc teplo není ani tady, ale aspoň tu nefouká. Za okny se pomalu sunou dva ostrovy, Kapraia a Elba.

Obraz třetí. Cachtáme se v moři. Před hodinou jsme dorazili do Bastie a přesunuli se hezkou pláž na východním pobřeží. Voda má příjemnou teplotu, ne tak už písek pláže. Při přebíhání od našich karimatek do vody si připadám jako africká ještěrka, která při stání střídavě stojí na dvou nohách. Africký ekvivalent přehazování horkého bramboru. Zato s vlnami si člověk užije. Stačí chvilka nepozornosti a už ho nějaká převalí. O to je to zábavnější.

Bastia je se svými 40 tisíci obyvateli druhé největší město na Korsice (po Ajacciu) a zároveň největší korsický přístav. Z původního malého městečka jménem Cardo udělal janovský guvernér v roce 1380 opevněný přístav, který podle hradeb dostal i nové jméno, které mu zůstalo dodnes. Bastia byla hlavním městem Korsiky do roku 1791, dnes je hlavním městem Ajaccio.

Obraz čtvrtý. Soutěska Scala di Santa Regina - schody královny. Autobus šplhá vzhůru, vpravo svislá stěna, vlevo strmý sráz. Dole teče řeka Golo. Silnička se všelijak kroutí, když objíždíme pilíř, je potřeba troubit, silnice není většinou dost široká na dvě auta vedle sebe. Na protější stěně soutěsky obdivujeme zajímavé technické dílo, slavnou korsickou železnici - když náhodou nevede po mostě, vede v tunelu.

Hory na Korsice jsou dvou typů, dělicí čáru mezi nimi tvoří přibližně spojnice Ajaccio-Bastia. Severní část je žulová, ostřejší, divočejší a vyšší. Jižní je tvořena vápencem a spíše oblými, zarostlými kopci.

Obraz pátý. Na brdku nad městečkem Lozzi. Je tu informační cedule, podle které zkoušíme určit okolní kopce. Mezi nimi je i Monte Cinto, nejvyšší hora ostrova. Pomalu se stmívá, dole začínají zářit rozsvícená okna. Náš kemp leží kousek odtud, stan už máme postavený. Přímo pod námi je ohrádka, kde se ukládají k spánku chlupatá korsická prasata.

Chlupatá prasata tady žijí všude a jsou poměrně vlezlá a oprsklá. Původně to byly normální prasata domácí, která ale utekla hospodářům a v horách se rozmnožila. Proti našim prasatům jsou poměrně štíhlá, různě barevná a většinou docela chlupatá. V zimě je povolený jejich odstřel. Na místních trzích se potom dají koupit zajímavé uzeniny právě z těchto prasat. Vznikají chladným uzením asi půl roku, jsou slané, dobré a dlouho vydrží.

Paglia Orba, první etapy