Korsika barev a vůní

14.7.2007 - 15.7.2007

Kdo by na Korsice čekal suché, vyprahlé vnitrozemí, ten by se poněkud spletl. Přestože ostrov leží ve Středozemním moři a panuje na něm velmi teplé klima, příroda tu barvami neškudlila.

Původně velkou část ostrova pokrývaly borovicové lesy. Ty byly částečně vytěženy, částečně zničeny požáry, částečně se zachovaly. Borovice zde dosahují výšek až 30 metrů. Někde stojí osamoceně a vypadají jako přerostlé bonsaje.

Ve vyšších polohách střídá lesy macchie (francouzsky le maquis, český překlad křoví). Macchie zahrnuje různé druhy dřevin, od výšky 20cm po 2 metry. Obvykle je vybavena ostny. Macchie vydává zvláštní vůni, podle které by prý Napoleon vždy poznal, že je na Korsice. Když si ji promnete v rukách, už se toho nezbavíte. Dělají z toho taky pivo, není špatné, chutná trochu nasládle a zajímavě. Možná to ale bylo delším pobytem v horách, to chutná výborně skoro cokoli.

Dalším typickým porostem je jedlý kaštan. Nejedná se o rostlinu původní, byl sem dovezen v 15. století. Z kaštanů se vyrábí kaštanová mouka nebo se pečou v celku. V minulosti zachránila obyvatele před smrtí hladem (hlavně během válek), dnes je to lákadlo pro turisty. Můžete ochutnat kaštanové sušenky, pivo, buchty ... Stejně jako macchie se přidává do piva a dělá se z ní i marmeláda.

V horách, na salaších (bergerie) lze ochutnat i další dobroty. Především ovčí a kozí sýry. Surový kozí sýr se dělá bez příchutě a prodává se buď s cukrem nebo politý fíkovou marmeládou a oříšky. Nám víc chutnal dozrálý sýr, který je slaný. Někde také prodávají uzeniny, vyráběné z polodivokých korsických prasat uzením nastudeno. Takováto uzenina je velmi trvanlivá a také velmi slaná. Pokud si ji budete kupovat, neberte toho moc. My jsme koupili malý bochánek a ještě pořád kousek máme.

Všechny speciality jsou pohromadě prodávány na tržištích (na fotkách trh v Ajacciu), která jsou přímo pastvou pro oči - ovoce, zelenina, uzeniny, sýry, pečivo, koření... Většinu věcí lze před nákupem ochutnat. To je značná výhoda, protože řada z pochutin našinci moc nechutná.

Větších měst na Korsice není mnoho a kromě rebelského Corte jsou všechny na pobřeží. My jsme strávili nějaký čas v Bastii a Ajacciu, ostatní jsme buď neviděli, nebo viděli jako z rychlíku.

Bastia

Je druhé největší korsické město, žije v něm něco kolem 40 tisíc obyvatel. Je docela nehezké, s velikým přístavem a dost podivnou architekturou. V 17. století tu Janované měli důležitý opěrný bod, z této doby taky pochází většina hradeb, podle nichž dostala i své jméno. Tehdy se také Bastia stala hlavním městem ostrova. Kromě přístavu je v Bastii i letiště Poretta, nachází se asi 15km jižně od Bastie.

Ajaccio

Současné hlavní město Korsiky. Že jde o rodiště francouzského císaře Napoleona Bonaparta, je vidět na první pohled. Čtyři jeho sochy, ulice se jmény jako Quai Napoléon, Cours Napoléon, Rue Bonaparte, náměstí Place d'Austerlitz, řada kaváren, hotelů a plakátů s podobnými motivy. V každém obchodu se suvenýry najdete jeho bustičky.

Ajaccio je velmi pěkné město, jen o málo větší než Bastie, ovšem mnohem opravenější a malebnější. Hodně připomíná středomořská města z okolí Jadranu.

Výhled na Krvavé ostrovy a Janovskou strážní věž

Právě tady jsme si vychutnali oběd ve francouzském stylu - všude jsme viděli nabídky menu v poměrně přijatelných cenách. Jsou trochu jiná, než na co jsme zvyklí - čtyři chody, v každém z nich si možno vybrat ze sedmi specialit. Oběd se rozhodně nedá stihnout do hodiny a to je dobře, protože něco takového by bylo škoda uspěchat. My jsme kvůli tomu málem nestihli náš autobus, ale rozhodně to stálo za to.

Ala se trochu napálila výběrem - v jídelním lístku psali Les Moules. Z francouzštiny si pamatovala, že to je něco z ryb a skoro se trefila. Dostala pěkný hrnec plný vařených mušlí ve skořápkách. Vypadalo to dost podivně, ale s hranolkama to chutnalo velmi dobře. Jenom překousnout ten počáteční šok.

Monte Cinto a jiné vrcholy