Waxeneck

6.6.2007

Opět na výlet s doktorem Podešvou, který již šestnáctý rok vymýšlí své turistické cesty do dolního Rakouska pod známým názvem Alpenwander. Tentokrát je cílem masiv Schneealpe, pár kilometrů jižně od Gippelu, kde jsme byli předminulý rok.

Jak bývá zvykem, jsou dvě varianty trasy, přičemž tu akčnější vede docent Valla. Odhodlaných nás bylo asi deset, což ale docentu nebránilo zahájit malým testem fyzické zdatnosti. Do kopce jsme vyrazili naprosto vražedným tempem. Asi po půlhodině se docent Valla otočil, spočítal lidi a pravil, že nyní již o nás nepochybuje. Vrcholová skupina byla ustavena.

Po prudkém nástupu se cesta zvolnila, vylezli jsme na alpské louky plné alpských rostlin a alpských krav. Zvědavě nás okukovaly, některé se s námi vydaly na cestu. Tempo jsme měli slušné, ale kravám to zjevně nevadilo, některé jsou potvory pěkně rychlé.

Postupně jsme stanuli na řadě různých vrcholků a předvrcholků. Na posledním z nich bylo rozhodnuto, že máme ještě dost času, takže variantu b rozšíříme na modifikaci c a přelezeme si ještě jeden hřeben. Cesta na mapě byla čárkovaná, zřejmě chtěla naznačit, že náš pochod bude přerušován přelézáním různých klečí a skalek. Ve chvíli, kdy již poslední vrchol hřebene byl na dohled, jsme zjistili, že jsme natolik zamotaní do kleče, že pokračovat nelze.

Uhnuli jsme trochu z hřebene a vyslali průzkumníky zjistit, zdali se dá z hřebene slézt do údolí. Než to stačili zjistit, našli jsme lepší cestu, takže jsme je odeslali do doliny, aby se nemuseli škrábat zpátky do stráně. Sami jsme brzo dorazili na cestu dolinou a rychle sestupovali. Čas nás začal trochu tlačit.

Někdy v té době se rozhodlo, že se nebudeme vracet původně plánovanou cestou, ale že nedaleko je (opět čárkovaně) vyznačená zkratka, která nám možná ušetří dobře hodinu. Problém byl, že nejdřív jsme ji nemohli najít a potom jsme zjistili, že je nejspíš neprůchodná, pokud neslezeme po skále kolem vodopádu. Během diskusí, zdali se vrátit, nebo si zahorolezit, jsme podnikali různé průzkumy údolí, zdali by to přece jen nějak nešlo. Nakonec jeden z nás průzkumníků prorazil přes hradbu napadaných stromů a objevil malou pěšinku, sice strmou, ale přece jen normální. Nebylo sice jasné, jestli je to pěšinka, nebo potok, ale vypadalo to, že tudy sestoupit půjde.

Za čtvrt hodiny už bylo jasné, že tudy to opravdu půjde, dolina se začala pomalu narovnávat a rozšiřovat. Brzo jsme taky našli cestu, která nás za necelou hodinku dovedla až k autobusu.

Podrobnosti

Oblast: se nazývá Mürzer Oberland, podle řeky Mürz, v jejímž povodí se nachází. Je v severovýchodní části Štýrska a jde o národní park.

Trasa: Frein am Mürz (864m) - po červené 435 - Rosswiese (1454m) - Hinteralm (1442m) - po červené 401 - Spielkogel (1599m) - Waxenegghütte (1502m) - po hřebeni dál - Hoch Waxeneck (1647m) - sestup na sedlo Taber Stl. (1450m) - po neznačené pěšině klečí na Kleiner Waxeneck (1682m) - sestup z hřebene a cestou údolím Schneetal - Bodner Au (1299m) - po značení 436 - Durchfall (1249m) - Unterer Haselboden (1293m) - Ausgang (1291m) - sestup údolím Höllgraben - údolí Scheiterboden (816m). Trasa je značně rozhoupaná, jak je vidět z profilu, výškově 1200m nahoru i dolů, vzdálenost asi 16km.