Hrady na Pálavě 6.8.2005

Každý výlet má svůj důvod. Tenhle byl jednoduchý, Bobr se zase po letech učí jezdit autem, takže volíme cíle v snadném dojezdu. Na to se Pálava přímo nabízí, od Brna je to slabých 40 kilometrů.
Píše Alice:

Vzhledem k tomu, že již 23. rokem bydlím v Brně, považovala jsem za osobní ostudu, že jsem dosud nenavštívila Pálavu. A protože chtěl Bobr řídit, tak jsme se tam vypravili. Cesta probíhala hladce - hodně se zlepšil - jenom za Hustopečema při předjíždění traktoru jsme se chvíli řítili na protijedoucí auto, což mi vehnalo do svalů tolik endorfinu (nebo už i adrenalínu?), že jsem se z toho vzpamatovávala až do Pavlova (původně jsme chtěli vystopit v Dolních Věstonicích, ale Bobr nebyl k zastavení).

Poté se mě zeptal, že když jsem navigátor, tak určitě vím, kde je nejbližší pumpa, protože nám asi došel benzín. Což jsem samozřejmě věděla a polilo mě horko - nejbližší pumpa je v Hustopečích. Raději jsme vyrazili na zříceninu Děvíčky.

Zřícenina je vskutku zachovalá, neboť místní se snažili a zdivu dopomohli pálenými cihlami z 20. století. Vzhledem k počtu návštěvníků hradu jsem se rozhodli pokračovat. Příroda je tu opravdu krásná, krajina skoro jako u moře - výhledy na nádrž Nové Mlýny, na vinice a vápencové skály.

Pokračovali jsme na Sirotčí hrádek, což je, podle mě, ještě pěknější zřícenina, neboť zdivo je původní. Bobra po cestě stihla lovecká vášen a honil hmyzáky. Já mezitím okukovala skály a nakonec jsem vymyslela takový zajímavý bouldřík. Pořád jsme se ujišťovali, že je to stup "jako kráva", ale bez lezaček to jaksi nebylo ono.

Na zpáteční cestě jsme prošli soutěskou a protože se připozdilo, cesty byly prázdné, což máme vždycky rádi. V autě se ukázalo, že benzín je, jenom nějak blbne měřák, takže jsme tlačit - stopovat - půjčovat kanystr nemuseli. Príma den.