Korutany

9.10.2019 - 13.10.2019

Alice píše: U příležitosti výročí společného soužití, jsme se s Romanem :) rozhodli splnit si moje přání a navštívit čarokrásné Korutany, o kterých katalog nejmenované cestovní kanceláře psal jako o rakouském cyklistickém ráji. Jak se termín odjezdu blížil a předpověď počasí se zpřesňovala, a jak jsem stále intenzivněji brouzdala na netu, kam stojí za to v Korutanech zavítat, na poslední chvíli jsme se rozhodli nechat kola doma a raději sbalit lezeckou výbavu, zapůjčit ferátový set a vyrazit tam do skal.

Výhled na Ossiacher See z hradu Lanskron

Cesta byla nad náš průměr. Je to daleko, ale když jsme večer dorazili a viděli krásný apartmán a výhled na Ossiacher See, tak už jsme najetých kilometrů nelitovali (a to jsme se rozhlíželi jenom z balkónu). Ráno bylo všude mokro, protože v noci pršelo. Přeháňky byly hlášeny i na jedenáctou dopolední a čtrnáctou odpolední. Vyrazili jsme tedy nejdřív pěšky kolem jezera, s cílem potkat nějakou cyklo půjčovnu a na jeden den půjčit kola. Půjčovnu jsme našli, nikdo tam nebyl, bylo tam jen telefonní číslo a byly tam ceny, takže jsme se rozhodli, že si na hrad zajedem autem.

Děláme blbosti u rámečku, v pozadí hrad Lanskron

Hrad Landskron je pěkný a vstup je zdarma. Na hradě je předvádění dravých ptáků (za vstupné), pod hradem je zoo s makaky (za vstupné). S dětima bychom tam šli, sami jsme šli raději na turistický okruh s vyhlídkou na jezero.

Nakonec nezapršelo a tak jsme se začali těšit, že by skály mohly oschnout.

Druhé ráno nás probudilo slunce a chuť vyrazit na skály. Přejeli jsme k Millstatter See, kde jsem měla najitou tréninkovou stěnku přímo nad jezerem. Místo jsme našli na první dobrou. Pak jsme z parkoviště přišli k metrové zítce u svodidla, Roman se nahnul přes zeď a prohlásil "no to ses zbláznila". Zeď byla z druhé strany 4 metry vysoká, sem tam opatřena kolíkem a dole pod ní začínala skála vybavená starým kusem lana, po kterém bylo nutné slézt na pontony na jezeře. Chvíli jsme o tom diskutovali a pak jsme se rozhodli slézt dolů a alespoň se podívat, jaké to tam je. Bylo to tam suprové a romantické a hned jsme se vrátili pro lezecké vybavení a strávili tam na skále krásné 4 hodinky. Byli jsme tam úplně sami a Roman na konci lezení neodolal a vykoupal se.

Povzbuzeni úspěchy jsme přejeli 10km na ferratu Oberkärntner Jäger. Na místě jsme zjistili, že je to tu opravdu špatně značené. Zabloudili jsme a vynořili se pod hlavní stěnou u šipky na jinou ferratu obtížnosti D. Rozhodli jsme se teda pustit se i do této obtížnosti, jen jsme báli abychom nezatměli. Stoupali jsme svahem podle šipky stále vzhůru a když už nám to přišlo divné, našli jsme horní konec ferratového lana. Ferratu jsme vylezli sestupovou cestou. Byli jsme z toho trochu smutní, ale s vědomím, že není každý den posvícení, jsme začali sestupovat. S Romanem se na cestě dolů převrátil šutr a Roman si rozbil loket. Pak Roman uklouzl a rozbil si objektiv. Byli jsme trochu hodně smutní. Večer jsme si ale udělali velkolepou večeři a rozhodli, že si Roman koupí novej objektiv a už nám bylo dobře.

Na poslení den v Korutanech jsme se shodli, že se nám chce někam do hor. Vybrali jsme ferratu Daumling u Italských hranic. Byl to úlet, je to moderní typ ferraty, která má čtyři visuté mosty mezi věžemi. Ferrata byla dlouhá tak akorát, a pak se dalo turisticky pokračovat na vrchol Gartnerkofel. Výhledy byly luxusní.

No a pak už sbalit a vyrazit domů. Po cestě zpět jsem ještě měla vytipovanou ferratu Turecký hrad pod Vídní. Když jsme dojeli až k němu, tak jsme chvíli váhali jestli jít nebo ne, ale pak jsme se rozkývali, že do toho jdeme. Je opět potřeba mít popisek, protože nástup na ferratu není značený. Cesta je krátká, ale pěkná, zážitek dobrý.