Dolomity - první část 2.7.2005 - 10.7.2005

Minulý rok jsme byli v Julských Alpách, kde jsme si vyzkoušeli lezení po ferátách. Proto není divu, že jsme si to chtěli zase zopakovat, navíc se podívat do nějakých větších hor.

Po velmi dobrých zkušenostech s cestovkou Kudrnajsme opět vyrazili s nimi. Oproti Julkám byla akce zaměřená více na feráty v jednodenních výletech. Velké batohy zůstávaly v autobusu nebo v kempu a nám nic nebránilo stoupat k vrcholům. Samozřejmě kromě prudkých svahů a špatného tréningu.

Tre Cime di Lavaredo

Noční přejezd proběhl v pohodě, dokonce jsem si s pomocí karimatky a spacáku vyrobil pohodlný brloh pod sedadly, takže jsem se i docela vyspal. Na úvod byla v plánu tůra v Sextenských dolomitech a malá rozřaďovací feráta. Počasí idylické, do takovéto krajiny se člověk nedostává často, takže jsme pořád fotili. My s digiťáky máme výhodu, že přehršel stejných skal potom můžeme vymazat ...

Tre Cime znamená Tři ostré vrcholy. Když jsme pod ně došli, bylo nám jasné, že název opravdu sedí. Nádherné a strmé několikasetmetrové stěny jsme měli ve výhledech skoro celou cestu.

Feráta vedla na vrcholek hory Toblinger Knoten, kde během první světové války stálo stanoviště dělostřelecké hlídky. Původní dřevěné žebříky byly nahrazeny železnými, navíc přibylo ocelové lano na jištění. Cesta byla celkem v pohodě, jenom jsme si občas házeli na hlavu šutry. Škopíky se celkem hodily.

Cadini

Na dohled od Tří Cim je další pěkná skupina skal - Cadini. Je špičatá a pěkně kouká do okolí. Navíc cesta od chaty Auronzo vedla po lehké ferátě - to je taková, kde se ani nejistí, jenom občas je nějaký úsek vylepšený o lano na držení. A když je pod vámi jenom 100 metrů, tak to už se nikdo neobtěžuje ani tím. Zato výhledy byly parádní, všude samý špičatý kopce. Paráda.

Místní feráta je vyhlídková, složená ze samých žebříků. Lezení po žebřících jsme si užili dost na Toblingeru, takže jsme se rozhodli zpod Cadinů pro pohodlný sestup dolinou. Času bylo dost i na focení, takže tady jsou i nějaké fotky kytiček.

Tofana di Roses

Kousek od Cortiny d'Ampezzo jsou krásné žulové pyramidy jménem Tofany. Nejmohutnější z nich je Tofana di Roses (3202m), na kterou jsme se vypravili tentokrát. Naším cílem je cesta Via Giovani Lipella, která traverzuje celou západní stěnu.

Cesta začíná pár set metrů dlouhým tunelem, opět vystříleným za 1.  světové války. Tudy se dostaneme do západní stěny. Cesta potom trvá asi tři hodiny lezení, chůze po suťových policích se střídá s lezením po pilířích. Není to moc obtížné, zato hodně dlouhé.

Během cesty opět létaly šutry, Alča dostala jeden do nohy a od té doby bylo jasné, že až na vrchol nepůjdeme. Asi ve dvou třetinách feráty je možnost sestupu pro případ špatného počasí. Tam se naše skupina rozdělila, malá skupinka osmi ambiciózních vyrazila k vrcholu. My jsme potom celkem pohodově slezli dolů údolím mezi Tofanou di Roses a Tofanou di Mezzo. I tak to bylo celkem náročné.

Deštivý den pod Marmoladou

Z Čech neustále chodily zprávy o špatném počasí, tak jsme čekali, kdy se to zkazí i v Dolomitech. V úterý ráno došlo na věc. Místo plánované odpočinkové tůry jsme nakonec jenom prošli soustěsku, kudy vedla původní silnice kolem Marmolady.

pokračování - druhá část

Informace o trasách

Sobota 2.7.2005 - Sextenské Dolomity

Lago di Antorno (1866m) - Forc. Cima di Mezzo (2315m) - pod Tre Cime di Lavaredo - Riffugio Locatelli alle Tre Cime (2405m) - ferátou na Toblinger Knoten (2617m) a zpět - sestup přes Paternsattel (2454m) - Lago di Antorno (1866m)

Neděle 3.7.2005 - Cadini

Lago di Antorno (1866m) - Rif. Auronzo (2320m) - po lehké ferátě Bonacossa bez úvazků - Rif. Fatelli Fonda-Savio (2367m) - Lago di Antorno (1866m)

Pondělí 4.7.05 - Tofana di Roses

Paso Falzarego (2105m) - feráta Via Giovani Lipella - Rif. Giusanni (2561m) - di Ru Bianca (1732m)