Dachstein 10.9.2009

Rychlá akce - ve čtvrtek si já a několik kolegů bereme dovolenou a vyrážíme do Rakouska. Cíl - feráta Johann v jižní stěně Dachsteinu, podle některých informací na internetu jedna z nejtěžších v Rakousku.

Odjíždíme ve středu večer a s pomocí Pepovy navigace (GPS = Gde Proboha Su) hladce kolem půlnoci nacházíme Ramsau am Dachstein, odkud jsme se klikatými silničkami vyšroubovali na parkoviště u dolní stanice lanovky. Druhý vůz dorazil před námi, s předstihem dostatečným k vyprázdnění tří lahví burčáku.

Noc je studená, nad námi hvězdy a vysoká silueta jižní stěny. Ti s horšími spacáky ráno bystře vyskočili a snaží se zahřát zábavnými prostocviky. Na parkoviště dorazil hlídač, který nám docela přátelsky vysvětluje, že se tu spát nesmí a ať příště použijeme některý z kempů v údolí. Dokonce rozdává letáky s kontakty na kempy. Nejsme rozhodně jediní, kdo tu spí a hlídač má plné ruce práce. Hezké je, že nikoho nebudil a vždycky počkal, až sám vyleze.

Feráta není zrovna blízko, asi dvě hodiny chůze a místy i dost lezeckým terénem. Začíná nejtěžším místem (obtížnost E), aby méně zdatní odpadli hned na začátku a ušetřili místní horské službě zajímavou záchrannou akci. Místo je mírný převis, nic extrémního, ale cvakání v něm není úplně snadné.

Cesta vede pořád skoro kolmo nahoru, je zajištěná po celé délce a v opravdu kolmých sekcích jsou spousty kolíků pro usnadnění postupu. Výhledy jsou parádní, bohužel v horní části stěny jsme lezli prakticky úplně v mlze a mírném dešti. Cvakání po čase leze na mozek. Za necelé čtyři hodiny jsme byli nahoře, v příjemné chatičce u gulášovky a piva. Poslední část v úplné mlze je cesta po ledovci k lanovce, která nás za značnou sumu (18 euro) svezla dolů.