Lezení v Arizoně

20.1.2018 - 27.1.2018

Krátká pracovní cesta do Phoenixu v Arizoně přinesla mimo jiné dva volné víkendy. Na hotelu se nám samozřejmě zůstat nechtělo, takže jsme už pár týdnů dopředu s Milanem vymýšleli, co podnikneme. Nakonec jsme se domluvili, že vezmeme nějaké lezení a Milan našel dvě cesty, které by mohl s nějakým začátečníkem (tedy mnou) vylézt. Jedna byla v oblasti Cochise Stronghold u mexických hranic, pojmenovaných podle vůdce Chiricahua Apačů, který se se svým kmenem v této oblasti skoro deset let bránil americké vládě. Druhá cesta byla na jednu z červených věží v Sedoně, severně od Phoenixu.

Cochise Stronghold

Lezení doplníme nějakým kempováním a pár zajímavostmi po cestě. Výsledek byl batoh plný horolezeckého haraburdí, těsně nad limitem povoleným do letadla. V pátek odpoledne vyrážíme směrem na jih. Sice o pár hodin později, než jsme plánovali, ale druhé auto s Petrem a Matesem vyrazilo až další den ráno. Kemp v Cochise jsme našli snadno a ze suchého chrastí si udělali příjemný ohníček.

Přestože tu v lednu přes den panují teploty kolem 20°C, v noci byla pěkná kosa. Nad ránem, ještě než začalo svítit slunko do našeho údolí, jsme vyrazili přes hřebínek pod "naši" stěnu. Za necelou hodinku jsme byli na místě. K nástupu to vedlo několika žleby a zejména poslední komínování s batohem na zádech byla chuťovka. Však taky na webu psali, že nástup je těžší než samotné lezení. A aby mi to nebylo líto, ještě mi při převlíkání spadla větrovka, takže jsem si ten komín dal ještě jednou dolů a nahoru.

Lezení samotné bylo poměrně v pohodě, jen trochu psycho z výšky a z neustálé manipulace s lany. Naštěstí to měl Milan dobře v ruce a tak jsme postupovali vcelku rychle. Cesta měla tři délky a asi 120 metrů. Stěna je otočená do údolí, takže jsme se kochali parádními výhledy a vyhřívali na slunku.

Odpoledne jsme se v kempu potkali s Petrem a Matesem - dorazili kolem oběda a dali si turistické kolečko po okolí. Večer byla příjemná grilovačka s pivem a Krakenem (černý karibský rum). Zpáteční cestu jsme vzali přes pěkné pstruhové jezírko v horách. Milan se tu neúspěšně pokusil chytit jakéhosi velice vzácného pstruha. Ale bylo tam moc pěkně a offroad v autě taky stál za to.

Sedona

Další víkend jsme vyrazili směrem do Sedony. Jeli jsme už v pátek k Mesa Verde River, kde jsme zakempovali. Měly tu být i jakési horké prameny, ale byly na druhé straně prudké a studené řeky. Díky dost výživnému večírku jsme se ráno vyhrabali jenom já s Milanem. Ten šel na ryby, já jsem si šel zaběhat kolem řeky a zkusil se dostat k těm pramenům. Asi tři kilometry proti proudu jsem našel místo k brodění, ale dostal jsem se jenom do půlky řeky, pak už jsem měl pocit, že mi umrzou nohy.

Po obědě jsme se potkali v Sedoně s dalšími dvěma auty. Jedna část skupiny si oběhla příhodně pojmenovaný "Hangover" trail, druhá šla lozit. Milan si navázal na lano Martinu s Petrem a vytáhl je třídélkovou cestou na vrchol věže. Já jsem zatím s Jirkou dole fotil a pomáhal hlídat jejich mimino Vojtu. Parádní slunečné počasí a sestup po Hangover trailu při západu slunce byla úplná lahoda.