Superstition Mountains

20.4.2008

Zlato vždycky podněcovalo lidskou fantazii, takže není divu, že existuje spousta míst, o nichž se tvrdí, že v nich je možné najít nějaké kousky tohoto kovu. Stejně tak bylo vždycky dost lidí ochotných vypravit se do nehostiných pustin a podle jakýchsi indicií hledat bohatství.

Několik mil východně od Phoenixu je nepřístupné skalnaté pohoří, které obklopuje Apache trail, soustavu vodních nádrží, které zásobují arizonské hlavní město vodou. Toto pásmo se nazývá Superstition moutains (Hory pověr). Kromě toho, že se tu dá pěkně provozovat turistika, je to také místo, kde podle legend leží starý indiánský zlatý důl, dnes nejčastěji zvaný Dutchman's lost mine.

Území Superstition mountains bylo odpradávna obydleno indiány, nejprve Hohokamy a Salady, později přišli Apačové, Pimové a Yavapaiové. V 18. století se poprvé objevily zmínky o zlatu v zápiscích jezuitského kněze Eustebia Francisca Kina, který mapoval oblast nynější Arizony. Podle dostupných údajů se tato novinka rychle rozšířila a brzy do hor táhly zástupy hledačů. Indiáni, zprvu přátelští, záhy dostali strach, že prospektorské aktivity přivolají nepřízeň bohů a začali proti vetřelcům bojovat všemi prostředky.

V roce 1748 španělský král Ferdinand VI daroval oblast mexickému baronovi Donu Miguelu Peraltovi ze Sonory. Peraltové nalezli řadu stříbrných žil a podle některých údajů i jeden zlatý důl. Nepřátelská krajina i indiáni je ale odrazovali, za následujících sto let se do hor vypravili jen několikrát. Potom ale rodinné příjmy vyschly a Peraltové vypravili velkou výpravu za zlatem.

Početná expedice ale neunikla indiánům, kteří připravili léčku a na místě zvaném Massacre Ground mexičany povraždili.

O několik let později se na scéně objevuje Dutchman. Toto označení se tehdy v americe používalo pro němce, pravděpodobně vzniklo jako zkomolenina německého "Deutsch". Jacob Waltz se podle legendy spřátelil s indiánskou dívkou Ken-Tee, která jej přivedla ke zlatu. Jejich výprava k dolu ale nezůstala nepovšimnuta a při návratu byli přepadeni apačským oddílem. Dutchman unikl, ale Ken-Tee padla do rukou svým soukmenovcům, kteří ji zabili.

Od té doby se stal Jacob podivínem, hodně pil a s lidmi se příliš nestýkal. Občas, když potřeboval peníze, zmizel na několik dní do hor a vracel se s váčkem plným zlatých valounů. Mnoho lidí se pokoušelo jej sledoval, ale on vždy zmizel ve spleti skal a kaňonů. Legenda vypráví, že na smrtelném loži Dutchman načrtnul hrubý plánek cesty a daroval ho Julii Thomasové, ženě, která se o něj v posledních chvílích starala.

Podrobnosti

Superstition mountains je rezervace, vstupné je dole na parkovišti, platí se myslím $5 za jedno auto. Přímo od parkoviště vede trail, nejprve přes pouštní step, potom skalní rozsedlinou po skalách nahoru. Určitě je dobré s sebou mít dost pití, po cestě není prakticky žádný stín ani voda. I koncem dubna bylo už od rána pořádné vedro, v poledne na padnutí.

Cesta nahoru je jakž takž značená mužíky, občas jsme ale dost bloudili a hledali cestu dál. Nahoře na plató se dá jít buď napravo na plošinu jménem Flat Iron, nebo nalevo a nahoru do skal hledat vrchol. My jsme se nahoře všichni navzájem ztratili a na vrchol dorazili každý úplně jinou cestou. Cesta nahoru a zpět nám trvala asi šest hodin.

Naproti parkovišti, přímo s výhledem na Superstition mountains, leží město duchů - Goldfield Ghost Town. Opuštěné město postavené v 19. století kolem dolu na stříbro. V době, kdy stříbro ztratilo na hodnotě se zde přestalo těžit a město osiřelo. Podobných měst je v Arizoně celá řada, zde se ale chopil příležitosti zábavní průmysl. Hospoda, obchůdky, kovbojské atrakce, předvádění místní havěti jako jsou Chřestýši, přestřelky na ulicích, prohlídka dolu. Docela pěkné, i když trochu pouťové. Každopádně stejk v hospodě nebyl špatný, country zpěvák-kytarista se nám taky líbil.

PIMA Air and Space Muzeum - Cestování po Americe - Grand Canyon - největší antihora