Grand Canyon - největší antihora 31.4.2008 - 2.5.2008

Alice píše strhující příběh našeho sestupu a výstupu z Grand Canyonu, jedné z největších děr, které se dají najít na zemském povrchu. Snaživá řeka Colorado vykrájela v měkkém kameni opravdu monumentální dílo.

Musím si posypat hlavu popelem a přiznat, že jsem se na tuto akci připravila opravdu špatně. Však jsem se za to několikrát proklínala, jak může taková inteligentní a zcestovalá žena (jako já), uvěřit svým naivním představám, že v poušti bývá vedro a nenapadne ji otevřít internet a podívat se na průměrné teploty. Takže jsem odjíděla s poloprázdným batohem, vybavená spacákem tloušťky 1 (s krycím názvem horké letní noci), jedny dlouhé kalhoty a termo tričko s dlouhým rukávem (proti spáleninám). Naštěstí čepice a rukavice jsou částí mé celoroční KPZ.

Teď už vím, že se horní hranice Grand Canyonu nachází v nadmořské výšce přes 2000 m a na začátku května se průměrná denní teplota pohybuje kolem 12°C, v noci pak -2°C. Navíc na náhorní plošině silně fouká. Noc ve stanu jsme proklepali zimou, o to líp se nám vstávalo v 6.00 ráno, kdy jsme se vydali na cestu s cílem sejít a vyjít Grand Canyon za jeden den.

Pracovně jsem tento výlet pojmenovala "antihora", nejdřív dolů cca 1500 výškových metrů, pak kousek kolem řeky a na závěr dne zpátky nahoru. Neodradily nás ani nápisy, varující, kolik lidí v Grand Canyonu padlo, jenom proto, že chtěli sejít a vyjít za jeden den. Proto, ať to nikdo raději nezkouší. Výlet lze teoreticky rozdělit na dva dny, protože dole u řeky se nachází kemping s chatkami, místo je ale potřeba objednat asi 10 měsíců předem a přednostně jsou ubytováváni američané. Další možnost je nést si stan a noc přečkat v kempu Devil's Garden na druhém plateau asi 700 metrů nad řekou.

Roman výlet pracovně pojmenoval "vykoupu se v Coloradu", což mi přišlo jako dobrý nápad a nesla jsem dolů plavky a ručník. Dole u vody jsme zjistili, že v Coloradu se jednak koupat nesmí a jednak, že je hrozně studené (jenom nohu jsme smočili), takže bysme tam stejně nevlezli. Cesta byla dlouhá, ale nakonec to ani nebylo tak moc náročné, jak jsem čekala. Je třeba mít s sebou dostatek vody a připravit se na velký teplotní rozdíl (ráno nahoře -2°C, v poledne u vody 38°C). Při výstupu nás povzbuzovaly (a bavily) nápisy "down optional, up mandatory" umístěné na každé míli.

Výstupem zpět ale moje sportovní výkony ten den neskončily. Kolegiálně jsem se nabídla, že cestu do kempu odřídím (v parku je totiž nejvyšší povolená rychlost 40mil/h, což mi přišlo pro můj první pokus za volantem bezpečné). Po mém parkovacím manévru Roman ihned v autě usnul. Já hnaná hygienou a fiaskem u Colorada jsem se rozhodla, že ještě navštívím místní sprchu, na plánku zakreslenou u recepce. Romana jsem nechala spát v autě, sbalila batoh a pěšky se vydala ke sprše. Byl to dobrý kilometr, ale umyté tělo mi za to stálo. Když jsem pak zjistila, že sprcha je za peníze a že jsem peněženku nechala ve stanu, nejdřív se o mě pokoušel hysterický záchvat. Pak jsem se uklidnila a udělala ještě jedno kolečko - auto - sprcha - auto a to poklusem, abych to stihla před zavíračkou ve 23.00. Suma sumárum po kempu 4 kilometry, sprchu jsem stihla a padla do stanu, kde jsem hibernovala (jinak se to nazvat nedá) 6 hodin. Pak jsem si přelezla do auta a rozmrazovala se další 3 hodiny u topení.

Navzdory tomu (nebo právě proto) na tento výlet budeme ještě dlouho vzpomínat.

Superstition Mountains - Cestování po Americe - Zion National Park

Podrobnosti

Do oblasti Grand Canyonu jsme dorazili den předem navečer, zaplatili obligátní vstupné $25 za naše auto a ubytovali se v kempu jménem Mather Campground. Poplatek v kempu byl kolem $10, za parkovací a kempovací místo. Američani obvykle kempují v plně vybavených karavanoautech, zvaných RV, náš stan byl celkem rarita, i když se nikdo nedivil.

Cestu jsme zvolili tak, abychom se nemuseli vracet stejnou cestou. Naše trasa jsou vlastně spojené tři traily dohromady. První je South Kaibab Trail, který vede do kempu na druhé straně řeky. Další je trail, který vede spodem kolem řeky, jméno už si nepamatuju, ale šli jsme po něm jen kousek. Poslední se jmenuje Bright Angel Trail, který vede dolů vedlejší skalní rozsochou. Celkem dobře je to vidět na následující mapce, žlutě je naše cesta.

Google Mapy můžete aktivovat kliknutím na obrázku

Jak už psala Ala, cesta je pořádný krpál, každý trail samostatně je považován za velmi obtížný. Dohromady jsme sestoupili 1.5km a to samé vylezli zpět na vzdálenosti přibližně 25km. Kromě velkého převýšení a značně dlouhé cesty je dalším nepřítelem teplota. I v květnu bylo dole u řeky přes 30°C, přičemž ráno na okraji byly teploty jen mírně nad nulou. V létě tahle kombinace musí být mnohem vražednější. Jediná voda na naší trase se dá načerpat v Indian Garden, případně na jednom z Resthousů v horní části pod Bright Angel Pointem.