Eidfjord a Geilo 24.8.2017 - 25.8.2017

Alice píše: Ráno nás nevítaly ani ovce. Bylo zataženo a chystalo se k dešti. Mysleli jsme, že nás čeká jenom klesání, ale cesta vedla okruhem, který jsem pracovně nazvala "zkratkou přes Rusko", protože jsme šli odlehlým údolím s březovým hájem. Po třech hodinách jsme dorazili na parkoviště, vyhodili týdenní odpadky a začali klesat mezi strmými skalami a vodopády po silničce k moři.

Protože cestou začalo pršet, začali jsme se těšit do kempu. K vesnici jsme se blížili plní optimismu, ale když jsme dorazili blíž, začali jsme pochybovat, jestli tu vůbec nějaký kemp bude. Fjord nezklamal, kemp tu byl. Taky spousta půjčoven kánoí a nás mrzelo, že prší a půjčovny nic nepůjčovaly. Zato obchůdek s jídlem ve vesnici nebyl. V kempu nás přijali vlídně, postavili jsme stan, dali si horkou sprchu a vyrazili na večeři do motelu naproti. Jídlo (ryby) bylo výtečné, seděli jsme na prosklené verandě s výhledem na fjord. Nad vodou se válely mraky a pršelo a vedle u stolu seděl vysloužilý kapitán a vzpomínal na roky na moři a pochvaloval si důchod.

Druhý den ráno stále pršelo a my vyrazili na autobus. Silnice vedla zpátky na náhorní plošinu a my jsme zjistili, jak nedbale jsme tenhle výlet plánovali. Nahoře nad soutěskou byla zastávka Veringsfossen - turistická atraktivita - taková norská Macocha. Tak příště, koneckonců i ta cesta autobusem nad soutěskou byl zážitek. Autobus nás vyhodil v Geilu přímo u trola. Ještě jsem neměla s tu fotku s trolem, ale vlak měl jet za 8 minut. Utíkali jsme koupit jízdenky, ale osud rozhodl, že tu fotku mít budu. Nejbližší vlak byl úplně plný, další jel za 4 hodiny a tam bylo pár míst volných. V Norsku nemůžete bez jízdenky do vlaku nastoupit, vše je na místenky, stání v uličce není povoleno a taky je to s pokutou. Rychle jsme koupili jízdenky na vlak za 4 hodiny a začali vymýšlet, co tu budem tak dlouho dělat. Vyfotila jsem se s trolem a pak jsme našli Interspar. Vrhli jsme se na obchod, jak horda vikingů.

Koupili jsme sobí salám, výtečný, výborný a ještě jeden domů, a oba jsme naposezení snědli. Taky jsme si koupili zásobu piva s ledním medvěděm a dárky domů. A našli jsme poštu a pak u jezera jsme si udělali kafe na ohníčku. Sluníčko se do toho opřelo a nakonec z toho byla parádní zastávka. Cesta do Osla trvala 6 hodin a dorazili jsme až večer totálně unavení.

Hardangervidda II. - na obzor se ženu až dosáhnu zenu - Oslo