[bobroviny.cz] (c) 2004-2020 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Hardangervidda, trek pro pokročilé

19.8.2017 - 27.8.2017

Alice píše: Po návratu z Dubrovníku, když jsem uklízela batohy, mi došlo, že mě to ještě táhne do dálek. Měl to být Island a kempy s teplými prameny. Island nedopadl, jednak tam momentálně jezdí všichni, a druhak byly drahé letenky - ani ne tak pro lidi, jako pro batohy. Ale hlídání bylo zajištěno, dovolená nahlášená, Slovensko to jistí vždycky. No a nad lahví bílého padlo znovu po pěti letech slovo Norsko. Než jsme láhev stáhli, měli jsme koupené letenky do Osla a nedalo se cuknout.

Poslední pohled na Finse

Heslo akce "Keep it simple stupid!" Jednodenní přesun k treku && všechny noci pod stanem && všechno jídlo s sebou && nesmí tam být moc lidí ... vyšla z toho Hardangervidda. Největší náhorní plošina Evropy, cca 160km v průměru, na severu ledovec. Kamarádka nám půjčila mapu - Hardangervidda západ. Nad mapou jsme se volně rozmáchli. Plán byl za 6 dní přejít ze severu k jihu. A na severu tu plošinu tak jako "lízne" silnice, ale dál už není vůbec nic, to znamená, že za silnicí již není návratu a musí se to prostě dojít.

Na mostě Další z mnoha mostů Společná fotka pod ledovcem Po cestě je všude spousta vody

Jediná komplikace se zdála být ta, kde v sobotu v Oslu během 30 minutového přestupu seženeme bombu do vařiče, když teda máme všechno jídlo s sebou. Bylo to napínavé, ale Roman vběhl do sportu za nádražím. Sport byl zaměřen na populární aktivity - běh, tenis, badminton. Naděje umírá poslední a líná huba holé neštěstí, na přímou otázku ohledně bomby u obsluhy, byl Roman odveden do "zákulisí" před tajemnou skříň, ve které měl prodavač vlastní zásoby kempingového vybavení, protože se ho na to prý lidi často ptají. Měl i bombu k našemu vařiči, což znamenalo, že budeme mít i jedno teplé jídlo denně a k snídani čaj. Další přesun probíhal bez komplikací a v osm večer jsme za drobného mrholení vystupovali "in the middle of nowhere" - ve Finse. Nevede sem silnice, je tu jen nádraží, jeden lepší hotel a hromádka izolovaných hytta (pozn. překladatele hytta = Norova chatka, ke které má citový vztah a kam se utíká otřepat ze sociálních iterakcí).

Jezera v dolinách U konce etapy Čištění zubů Táboříme v jezeře

Již od vlaku bylo jasné, že tady problém s vodou nebude. Přesunuli jsme se asi hodinu od nádraží a jak jsme našli dostatečně velký suchý balvan, stavěli jsme stan a zalehli. Již od večera bylo jasné, že tady problém s vedrem nebude (vzpomínky na Madeiru).

Další dolina před námi

Nedělní ráno bylo přívětivé - mírný mrazík, stálý vítr, čerstvo. Mraky nízko, ale neprší. Vyrážíme a kocháme se jezery, ledovcem, vřesem, horskými potoky a obzorem. Jdeme k obzoru. Po dvou hodinách vycházíme z mapy Hardangervidda západ. Jdeme bez zastávky 4 hodiny. Když se pokusíme o zastávku okamžitě vymrzáme. Jdeme s malou zastávkou 9 hodin a chata Kraekkja (důležitý orientační bod) stále nikde. Po sedmé večerní vidíme suchý balvan u jezera a boj o dosažení chaty vzdáváme. Ve stálém větru stavíme stan a hledíme do očí kruté pravdě, že abychom dodrželi plán etap, měli jsme dnes nocovat poctivý kus ZA chatou.

Stan a závětří z kamenů Chata Kraekkja Nekonečné prostory Chata Fagerheim Vás vítá

Druhý den ráno dosahujeme chaty po hodině chůze a rozhodujeme se pokračovat k silnici, kde přehodnotíme situaci. U silnice nás přivítal motorest zvoucí pocestné k prostřenému stolu. Z nabídky vybíráme druhé nejlevnější (přesto stále ukrutně drahé) jídlo - "Soup of the day 150NOK" (na české koruny násob třemi). Ano deluxe polévka ... a byla to hrachovka! Nepřemáhám zklamání. Mimoto mají v motorestu na stěně mapu (východ a západ vedle sebe) a nám je naprosto jasné, že to do šesti dní neujdeme.

Nejdražší polévka v mém životě Obchůdek se suvenýry Cesta na západ Luxusní hytta

Měníme plán a otáčíme na západ, půjde-li to dobře, dojdeme do fjordu. Znamená to napojit se na jiný trail a je nutné přejít 5km po jediné, poměrně rušné silnici. Na silnici je provoz, fouká stálý vítr, je asi 10 stupňů, začíná pršet, začíná mě dost bolet noha, mám v žaludku polívku za 500,- ... zastavuju Romana a oznamuju mu, že mám pocit, že mě celé Norsko začíná trošku sr...át. Roman se otáčí a se slovy "neboj, to přijde" nasazuje dvojnásobné tempo.

Hardangervidda II. - na obzor se ženu až dosáhnu zenu

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Hardangervidda II. - na obzor se ženu až dosáhnu zenu Eidfjord a Geilo Oslo

Nejnovější články

Jak si užít Havaj Nesjedeš dvakrát stejnou řeku Alpenwander revival Veget na Paprsku Celostátní karanténa

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2020 Roman Hubáček