Sázava 22.7.2005 - 24.7.2005

Když se nějaká akce vydaří, většinou si to přímo říká o opakování. Úspěšné splutí Ohře minulý rok vedlo k nápadu zkusit něco podobného znovu. Podle průtoků a vzdálenosti od Brna jsme vybrali Sázavu.

Letní řeky mají své charakteristické vlastnosti. Většinou moc netečou, spíš se tak líně povalují, stejně tak my na lodích, všude vládne klid a mír. Až na malé výjimky bývá slunečné počasí, které ale u vody dokážu přetrpět. Nás potkala právě ta malá výjimka, takže jsem si mohl první dva dny lebedit.

Vypluli jsme od Havlíčkova Brodu, posádky nováčků rychle našly nejlepší uspořádání a nabraly kurz po proudu. Čekaly nás zrádné jezy a dlouhé, smrtelné voleje. Brzy jsme nasadili klidné, rozvážné tempo a pomalu brázdili klidné vody. Z letargie do aktivity nás vytrhovaly jen četné jezy. Jejich sjíždění mělo poměrně typický průběh - rychlý nájezd do jezu, téměř okamžité uváznutí. Potom sestava různých poskoků a pokusů o uvolnění. To se buď podařilo, nebo musel někdo z posádky (samozřejmě já) vystoupit a zatlačit.

Jediný trochu akční úsek byla pověstná Stvořidla. Za velké vody dosahuje obtížnosti WW3, za současného stavu potom kličkování mezi kameny a občas pohoupání na vlnách. Tato část nás natolik zaujala, že jsme ji ráno jeli ještě jednou.

Od Stvořidel jsme se už žádného překvapení nedočkali, až v posledním úseku, kde jsme našli houpačku. To bylo v neděli, jediný horký, slunečný den našeho putování. Přes veškeré úsilí se slunci nepodařilo vodu ohřát, takže koupele se podobaly šokové terapii. Brr.