Zámecká perla za humny 16.6.2018 - 17.6.2018

Alice píše: Kdysi dávno ve věku bezdětném jsme s Romanem sjeli docela dost českých řek a tak jsem si myslela, že mě v oblasti českých toků nemůže nic překvapit. Ale to jsem se spletla. Jaké bylo moje překvapení, když Roman naplánoval vodáckou akci na Zámeckou Dyji a já jsem zjistila, že máme 20 minut od baráku pravý vodácký poklad. Voda je to klidná, sjízdná od Nových Mlýnů, na víkend s dětmi přímo ideální.

Jako plavidlo Roman vypůjčil dvě Baraky. Trošku jsem trpěla pocitem méněcennosti, protože ani Honzík ani Daník nechtěli být v lodi se mnou. Jenom Roman chtěl být se mnou, ale to nešlo, protože jsme byli oba kormidelníci. Uplatila jsem teda Honzíka slibem, že bude můj nejoblíbenější plavčík, s čímž naštěstí souhlasil. A pak už jsme vypluli.

Prvních 5 kilometrů je řeka široká a bezpečná, takže posádky se mohou vklidu sžít a naučit jet rovně, pokud možno po proudu. Tento úsek končí u hospody. Vyrazili jsme nadšení na oběd, abychom (naštěstí ještě před objednáním) zjistili, že máme pouze moji peněženku s 300,-. Kluci dostali smažáky, my s Romanem spásli "přízdobu".

A pak už se plulo dál. Řeka začala být úzká a plná překážek. Vymetla jsem svého plavčíka skoro každým křovím nad řekou. Ve chvíli, kdy Honzík začal protestovat, že by jel raději s tátou, jsme přistáli v kempu Nejdek. Roman si zaběhl 10 km zpátky pro auto a my jsme si zatím dali sváču a postavili stan. Jako vrchol večera jsem vytáhla gril a sýry a klobásy. Sbalila jsem všechno - podpalovač, sirky, uhlí, jen jsem nevzala baterky. A tak jsme večer seděli kolem značkového designového Lotus grilu a dmýchali a dmýchali, až nám dech docházel. A nakonec jsme plamínek vykřesali, takže hostina se konala.

Večer jsme četli pohádky a poslouchali zpěváka z hospody, kde byla asi svatba, jak hrál za pomocí kláves Křesťana i Chinasky, a bylo nám prázdninově.

Ráno jsme sbalili, Roman převezl auto a zaběhl si opět desítku. Někde jsem se dočetla, jaké jsou výhody, když je partner běžec - nemá problém pro cokoliv zaběhnout :). Směrem k Lednici je řeka až snová - čápi, volavky, u chatiček lekníny a blatouchy. Kluci byli úplně nadšení, říkali, že teď už musíme jezdit na výlety jenom lodí a bylo jim líto, že kánoe nejsou naše a že je musíme vrátit. V Lednici jsme vylezli pro zmrzlinu a přemluvila jsem Dana, ať jde se mnou na pískové sochy. Pak se Honzík rozhodl vykoupat a tak nám za lodí plavalo štěně v oranžové záchranné vestě, a vjeli jsme do zámeckého parku, kde se musí přenášet docela dlouhý kus kolem kavárniček. Promenáda v plavkách s lodí kolem stolků s cappuccinem. A pak s druhou lodí a během toho se kluci stihli porvat, takže zámeckým parkem jsme propluli v poněkud dusné atmosféře dusného odpoledne. Ale když kolem nás prosvištěl parníček a jeho kapitán na nás zavolal "ahoooj! kolegové!", byl už i v našich lodích opět klid a mír.

Zámecká Dyje se na svém konci vlévá do Staré Dyje, Stará Dyje u Janova hradu mizí. Teda nezmizí, ale takovým splazem se "včůrne" do Dyje. Auto lze k řece přistavit buď u Janova hradu nebo u silnice 422 u mostu na Staré Dyji. Vybrali jsme si kratší variantu, která však znamenala vypádlovat kilometr a půl proti proudu Staré Dyje. Svázali jsme lodě, kluky jsme nechali zahálet a opřeli se do toho jako zadní motory. Řeka není žádná divočina, tak nám to šlo dobře. Jen rybáři se nám smáli a volali na nás, že většinou se po řece jezdí směrem, kterým teče. A já jsem volala, že tahle řeka neteče, že tahle řeka stojí.

Na závěr je třeba vysušit a poskládat lodě. Je to ta největší pruda každého vodního putování a ta nás čekala dvojmo, a chlapci se u toho vytrvale rvali a mazali se bahnem. Ale ani tohle nás neodradilo a akci chceme určitě brzo zopakovat.