Okolo Třeboně 15.9.2007 - 20.9.2007

Alice píše o našem podzimním cyklo putování zejména kolem jižní hranice republiky. Skoro týden v sedle s bagáží na nosiči. Příležitost vyzkoušet si všechno z oblasti údržby kola a pokochat se malebnou krajinou jižních Čech.

Okolnosti, které celé akci předcházely:

1. Roman dostal k narozkám nové kolo, protože jeho předchozí historická favoritka byla ukradena před kinem během sledování Pirátů z Karibiku III.
2. já jsem dala výpověď v práci a trvala na vyčerpání dovolené, za to mi bylo šéfem vybráno, kdy si ji mám vzít (trefil se dobře - má štěstí, že nebude proklet - jediný teplejší zářijový týden)
3. od půlky srpna jsme trávili víkendy na stavbě, což se začalo projevovat na naší psychické svěžesti. Hlavně jsem se nějak nemohla smířit s dělňasama, kteří potřebovali v 7.00 procházet naší ložnicí
4. Romanovi rodiče to měli namířeno autem na jiho-západ

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem (hlavně bod 2 a 3), byla celá akce řízena náhodou. Neměli jsme žádný plán kudy pojedem, jenom dojet zpátky do Brna. V sobotu jsme se asi hodinu balili, vlezli do auta a nechali se vysadit mezi Moravskými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem. Měli jsme s sebou stan, ale shodli jsme se, že první dvě noci bysme mohli spát v chatce v kempu. Jednak, že budeme vyčkávat, jaké bude počasí a taky si ráno pěkně poležíme. Vzpomněla jsem si, že blízko je kemp Osika, kterým jsem už jednou, jako malý chlapec, eee děvče, projížděla. Vanul silný protivítr, ale sluníčko příjemně hřálo, úsek byl moc pěkný a rakouské cyklistky nás zdravily - prostě idyla.

V kempu byl pán a jezevčík. Po krátké konverzaci s pánem nám bylo prozrazeno, že je majitel kempu a že má zavřeno. Ten víkend bylo všude nějak moc turistů a všechny levnější ubytovny byly plné, takže azyl jsme našli až v Nové Bystřici v penziónu Mnich. Bar na pokoji, vlastní golfové hřiště, ale hlavně teplá voda, po které se nám už měsíc stýskalo.

Kolečko kolem Třeboně

Plán na neděli - jenom malé kolečko. Nová Bystřice leží přímo u hranic s Rakouskem a nás to tam lákalo. Rakušané mají hladší silnice a taky jsme se chtěli chlubit dovolenou v zahraničí. Úsek Illmanns - Schandachen - Litschau jsme ujeli poměrně rychle, zpátky do Čech jsme přejeli cyklistickou stezkou, kde hranici představovala pouze závora a oběd jsme si dávali u rybníka Hejtman v Chlumu u Třeboně. Do města se nám nechtělo a tak Roman navrhnul, abychom si projeli "zlatou cyklostezku" do Třeboně. Zdálo, že je to trochu daleko, ale řekli jsme si, že to zkusíme. Projeli jsme vodácky pověstný Suchdol nad Lužnicí a o kousek dál začínala cyklostezka. Cesta klasika - nejdřív asfaltka - potom dlouho panely - suť - bláto. Pak už jen zbývalo objet půl Světaa vjeli jsme do Třeboně.

Náměstí se nám moc líbilo, úroveň v restauračním zařízení však byla nižší. Po drobných problémech s orientací a nákupem zmrzliny (kterou jsem Romanovi nechtěla dovolit, protože jsme měli časový skluz) jsme museli přežít 10 km po velmi rušné silnici na Jindřichův Hradec. Jeli jsme jako blesk, abychom to měli rychle za sebou. Z Éčkové silnice jsme uhnuli na Stříbro, přes hráze rybníků, kolem staré mosty a na konci hrází milá hospůdka se zahrádkou. Pak už zbývalo přejet jen pohraniční pásmo, kde vede cyklostezka po signálkách (alespoň na něco se komunisty provozované hlídání hranic dneska hodí). Už se začínalo smrákat a 4 km před Bystřicí Roman píchl kolo, zrovna když nás čekal už jen sjezd dolů. Lepit se nám nechtělo, tak jsme došli pěšky (a otevřeli laciný víno).

Na východ

Počasí pěkně vycházelo, ale dorazily k nám informace, že se blíží studená fronta. Tak jsme neváhali a zamířili s plnou bagáží na východ. První postupový bod byl Landštejn, bylo zavřeno kvůli pondělí, tak byla alespoň svačina. Vyfotili jsme se na Trojmezí a sjeli do Maříže, keramické dílny byly zavřeny kvůli nedostatku turistů.

Ve Slavonicích jsme si naplnili bříška i brašny proviantem. Čekaly nás kopce. Naštěstí jsme začali zařazovat dost přestávek, protože kolem silnice byly řopíky a Roman neodolal a snažil se jich navštívit co nejvíc. Jak řopy skončily, tak nám nezbývalo než šlapat a šlapat a v sedm večer jsme se ubytovávali v chatce u Vranovské přehrady.

Kolečko do Vranova

Ráno byla na obzoru studená fronta a taky se nám nechtělo balit, tak jsme přikoupili v kempu ještě jednu noc a vyrazili na oběd do Vranova. Původně jsme teda měli zamířeno na zříceninu Frejštejn, ale pak nám oběd přišel jako lepší nápad. Mraky se honily, ale na déšť to nevypadalo, tak jsme se koukli k hrázi a pak pomalu začali vyšlapávat kopec od přehrady na Štítary. Asi kilometr za vesnicí se proti nám závratnou rychlostí blížila hradba mraků a deště. Za 20 vteřin na nás bylo všechno mokré a průtrž pokračovala vesele dál. Roman spadl z kola, když se snažil jet v pláštěnce. Pěšky jsme se doplácali k autobusové zastávce a já jsem si dala alespoň suché kalhoty. Klepali jsme kosu, posilňovali se čokoládou a čekali, jak se bude počasí vyvíjet dál. Průtrž za půl hodiny přešla a zase jenom poprchalo. Další kilometry docela bolely, byla pořádná zima a my byli rádi, že máme věci v chatce. Po příjezdu jsme vlezli do spacáků a odmítali je dobrovolně opustit.

Přes Laa domů

Další den byla studená fronta stále na postupu, sbalili jsme věci a řekli si, že tomu zkusíme ujet. Čekal nás úsek, který jsme již před 7-mi lety jeli cyklostezkou Podyjí, na kterou máme velmi živé, nepříjemné vzpomínky. Tudy už víckrát ne!

Jako alternativní cestu jsme zvolili útěk do Rakous. Byla docela zima, tak jsme ani moc nezastavovali a snažili se jet co nejpříměji do Laa, kde byl na naší historické mapě nakreslený kemping. Já si představovala, jak se ustanujem a večer zajdem do termálek prohřát hlavové kosti. Minuli jsme hrad Hardegg, větrný mlýn v Retzu a krásné vinné sklípky v Jetzelsdofu. Projížděli jsme tam v pravý čas (burčáku) a všechno vonělo vínem. Vedou tam takové srandovní okruhové cyklostezky. Nejdřív jsme se jich drželi a pak začali improvizovat a pak se ztratili. Přejížděli jsme z polňačky na polňačku, někdy i přes pole a když jsme se našli, tak jsme zjistili, že moc daleko nejsme. Dál jsme jeli po silnici, cesta dlouhá, v Laa kemp nebyl. Už za tmy jsme překračovali hranice. Kousek za Helvínem jsme mezi ploty postavili stan.

Ráno nás probudila zima. Kolem stanu jinovatka, ale sluníčko začalo vykukovat a docela hřálo. Větrovku jsem musela odthnout od stanu, ke kterému přimrzla. Tak jsme si oblíkli kalhoty a v péřových spacácích poskakovali venku a nahřívali se. Po hodině "rozmrazování" jsme sbalili stan a vydali se k Novým Mlýnům. Studená fronta se naštěstí zavlnila někam jinam a bylo pěkné babí léto. V Pasohlávkách jsme pozorovali rybáře a labutě, natankovali jsme burčák a rozhodli se, že pojedeme domů na naše staveniště.

Podrobnosti

Následující mapka ukazuje přibližně oblast, kde jsme se pohybovali, modře je zobrazena naše trasa. Ikony pak mají pochopitelný význam, zelená = začátek, červená = konec, oranžová = místo, kde jsme spali.

Podrobnější itinerář následuje, dohromady to bylo necelých 400km. Počasí značka ideál, kromě pár drobných výpadků bylo pořád slunečno, i když vcelku zima. Nastěstí terén nebyl příliš rovinatý, takže jsme se zahřáli cestou do kopce.

sobota 15.9.

Český Rudolec - Klenová - Albeř - Nová Bystřice

neděle 16.9.

Nová Bystřice - Illmanns - Schandachen - Litschau - Josefstadt - Chlum u Třeboně - Třeboň - Stará Hlína - Stříbřec - Mníšek - Mirochov - Nová Bystřice

pondělí 17.9.

Nová Bystřice - Klášter - Pomezí - Landštejn - Staré město pod Landštejnem - Maříž - Slavonice - Písečné - Rancířov - Vratěnín - Uherčice - Korolupy - Vysočany - Kemp Bítov

úterý 18.9.

Kemp Bítov - Lančov - Vranov nad Dyjí - Šumná - Štítary - Zálesí - Chvalatice - Kemp Bítov

středa 19.9.

Kemp Bítov - Lančov - Podmyče - Felling - Hardegg - Merkersdorf - Niederfladnitz - Retz - Ragelsdorf - Haugsdorf - Seefeld - Zwingendorf - Wulzeshofen - Hanfthal - Laa an der Thaya - Hevlín

čtvrtek 20.9.

Hevlín - Novosedly - Brod nad Dyjí - Pasohlávky - Ivaň - Vranovice - Přísnotice - Židlochovice - Blučina - Opatovice - Rajhradice - Rebešovice - Brno