[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Vranovská přehrada

9.9.2006 - 10.9.2006

Víkend na Vranovské přehradě. Přehrazená řeka Dyje zatopila dlouhé rozeklané údolí a vytvořila nejpěknější přehradu, jakou znám. Zajímavé okolí ještě umocňují dva hrady, jeden jako nový, druhý zřícenina.

Ranní mlhy nad přehradou

Jako výchozí bod jsme vybrali jeden z větších kempů, umístěný ve výběžku pod hradem Bítovem. Základní myšlenka, že v tuto dobu již tady nebude moc lidí, se dokonale vyplnila. Kemp byl osídlen velice skromně, v řadě prázdných chatiček jsme dostali jednu jménem "Zlata".

Jelikož jsme dorazili výrazně po poledni, nepouštěli jsme se v sobotu do žádných větších akcí. Pod hradem Cornštejnem jsme radši vlezli do vody. Stálo to sice spoustu přemáhání, ale brzo jsme si zvykli. Jedna z výhod byla, že jsme si plavali úplně sami, jedinými dalšími plavci byly otužilé labutě.

Zátiší s mušlemi Odrazy na hladině

Večer došlo k neuvěřitelné události. Zcela nečekaně se nám sešly - buřty, hořčice, chleba, sirky, dřevo, ohniště, oheň a klacky na opékání. To se nestalo za posledních pár let ani jednou. Jako bonus potom červené víno a skvělý salát Coleslaw. K vínu jsme ovšem zapomněli otvírák, takže jsem vyrazil požádat sousedy. Dvojice spokojených lidí, kteří trávili veškerý dosavadní čas před svým karavanem, prakticky neustále něco pojídala. Ukázalo se, že jde o němce, což mě neodradilo a šikovnou pantomimou jsem jim vysvětlil, co bych potřeboval. Samozřejmě jej měli, takže ani vínko nám nechybělo. Špekáčky - a navíc takhle luxusně.

Opékání špekáčků

V neděli došlo i na turistiku. Letmým pohledem na mapu jsme odhadli jedinou možnou trasu, která by stála zato a vyrazili. Bohužel ne správným směrem, zátočiny nás trochu zmátly. Druhý pokus byl o dost úspěšnější. Stoupání k Bítovu jsme si pravidelně zpestřovali hledáním značky, takže nám cesta rychle utekla. Na hradě jsme už několikrát oba byli, takže pokračujeme dál, musíme někde překročit řeku Želetavku, jeden z přítoků Dyje. Most, který podle mapy byl u Páskova mlýna, bohužel už neexistuje, takže jsme museli přebrodit. Voda byla ještě o dost studenější, než v přehradě. Brr.

Výhled na přehradu od Bítova Alice brodí Želetavku Se stínem mostu

Páskův mlýn je skupina chatek, kde Ala byla na hrozném táboře. Díky tomu znala dobře okolí, což nám ušetřilo hledání značky. Hned jsme věděli, že nahoru do Vysočan žádná nevede. Tehdy se zase hodil můj pověstný orientační smysl. Zkratka, kterou jsem vymyslel, byla skoro dokonalá.

Vstupní brána do Bítova Bítov

Nejpřímější cesta vedla samozřejmě do kopce. Co do kopce, strašného hangu. Vysoký les brzy skončil, začaly ostružinové keře a narazili jsme na oplocenku. Terén v ní vypadal mnohem přijemněji než ostružinové houští výšky dospělého muže, překonali jsme tedy plot a pokračovali školkou. Na druhé straně byly v plotu dokonce vrátka a za nimi cesta do Vysočan. Tak kdo tady neumí navigovat.

Podrobnosti

Nedělní trasa: Kemp Bítov - hrad Bítov - po červené - Zblovice - Peksův mlýn - zkratka cestou necestou - Vysočany - po silnici k přehradě - přes most - po zelené - Cornštejn - další most - kemp Bítov. Celkem asi 12km

Mapa: KČT 81 - Podyjí (1:50 000)

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Okolo Třeboně

Nejnovější články

I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton Jesenická šedesátka

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček