Velký Choč 12.8.2006

Chočské vrchy byly původně plánovány do přechodu Slovenských hor na začátku července. Díky pěknému počasí jsme je ale přeskočili a dali přednost Roháčům. Nyní se vracíme tento rest napravit. Alčin cestovní deník:

pátek 11.8.2006

20:30 Výprava se postupně schází na vlakovém nádraží v konečném počtu 6-ti lidí: Alena, Jerry, Lucka, Marcela, Roman a já.

20:41 Roman vyráží koupit lístky. Před přesunutím nádraží se rozhodli České dráhy zkvalitnit služby prodeje jízdenek. Přesunuli okýnka z hlavní haly do prostor bývalé prodejny potravin. Fronty byly zrušeny a byl vytvořen chumel čekajících, kteří třímají své pořadové číslo, hypnotizují pohledem tabuli a modlí se, aby to stihli do odjezdu vlaku. My jsme se modlili úspěšně a na vlak jsme běželi 5 minut před odjezdem.

20:58 Nasedáme do vlaku. Vlak se skládá ze dvou částí: pět vagónů do Ostravy a jeden na Slovensko. Protože je vagón na Slovensko již slušně zaplněn, rozdělujeme se na dvě části a obsazujeme zbylá místa. Průvodčí nás uklidňuje, že v Přerově budou připojeny další vagóny. Vagóny sice připojeny byly, ale už zaplněné, takže noc trávíme každý na malém prostoru jedné sedačky.

sobota 12.8.2006

1:28 Ve Valašském Meziříčí přistupuje Martin a doplňuje stav výpravy na 7 lidí.

4:31 Příjezd do Ružomberku. Je docela chladno, ale neprší. Nádraží je velmi nepohostinné, jsou tu pouze tři lavičky a dvě už jsou obsazeny místními opilci. Zamítá se tedy můj návrh dospat se alespoň do 7.00 a ihned vyrážíme směrem hrad Likava.

4:45 Ve tmě ztrácíme značku. Roman vybírá v mlze a ve tmě nejvyšší kopec a určuje hrubý směr postupu.

6:00 Nacházíme značku a z mlhy před náma vystupuje hrad Likava. I této skoro-zříceniny se chopil nějaký ambiciózní podnikatel a zřídil boudičku pro placení vstupného. Boudička i hradní brána se však otvírá až v 9.00 a tak dlouho my čekat nemůžeme. Roman podniká průzkum hradu a dobývá jej za pomocí křovím zamaskované šachty. Po krátké snídani se vydáváme na cestu.

10:20 Velký Choč je dobyt. Vychutnáváme kouzlo opuštěných kopců spolu s 60-ti člennou skupinou důchodců, kteří umocňují poezii místa zpěvem národních písní. Stále neprší a dokonce je výhled směrem na Velkou Fatru, Nízké Tatry a Liptovskou Maru. Směrem na Vysoké Tatry se už kupí mraky.

12:00 Po přestávce na oběd a na spánek (přestože na vrcholu bylo poněkud rušno, některým se podařilo usnout) se vydáváváme na sestup. Cestou dolů potkáváme několik pěkných tábořišť, takže příště asi se stanem.

14:50 Začíná pršet. Polská předpověď(turistova spása) se trefila naprosto přesně. Vcházíme do Lúček a když zjišťujeme, že tu "chcípl pes", rozhodneme se pokračovat až do Bešeňové a tam najít privát. Abychom nemuseli po silnici, vyrážíme nahoru po pastvině. Brzo ztrácíme cestu a křoví a bodláčí začíná houstnout. Nacházíme chcíplou ovci. Lucka (veterinář výpravy) hodnotí výstižně její zdravotní stav: "Fuj!".

16:20 Přestože jsme několikrát mysleli, že kvůli křoví neprorazíme a budeme se muset vracet, dostáváme se do Bešeňové. Bohužel Bešeňová neodolala nájezdům kočovných Poláků, kteří mají státní svátek a tak vyjeli do ciziny, a všechna místa k přespání jsou zabraná. Náš známý starosta (viz článek Roháče) se nám snažil pomoct, ale když zjistil, že je nás sedm, zalekl se a poslal nás do Liptovské Teplé. Jednak tam snad ještě něco seženeme a jednak tam jezdí vlak. Někteří slabší členové výpravy berou tuto skutečnost - ujít další 2 km - těžce, ale stejně jim nic jiného nezbývá.

19:19 Poláci obsadili i Teplou, takže nocleh není. Naše naděje se začaly upínat k Ružomberku, takže sedáme na vlak.

19:30 Ružomberok je "pěkné průmyslové město s rozvinutou sítí služeb". Jsou tu dokonce dva hotely - v jednom jsou červené koberce a dvojlůžkový pokoj stojí 2500,- Sk na noc. Naštěstí na nás s Martinem nepoštvali psy a s úsměvem na rtech nám doporučili 6 km vzdálený motorest. V druhém chtěli 1500,- za noc. Roman vytahuje svůj trumf - ve 20.50 jede do Brna přímý autobus. Nemáme místenky, ale shodli jsme se, že se na odjezd alespoň půjdeme podívat a zkusíme někoho poslat domů.

20:40 Stojíme na nádraží. Atmosféra houstne. Začínají se shlukovat lidé. Kontrolujeme jim ruce, jestli drží místenky. Drží. Lucka zjišťuje, že by jí to jelo až do Jihlavy. Určujeme pořadí, v jakém začneme útočit na řidiče, aby nám prodal lístek. Na nádraží je 30 lidí. Stojíme ve frontě první a batohy na zádech občas zatlačíme vrčící dav dozadu. Autobus přijíždí, počítáme kolik lidí vystoupí - 10, to by mohlo stačit. Žádný pokyn, že místenky přednostně nepřichází a tak se stáváme šťastnými majiteli jízdenek my. Ukázalo se, že chumel lidí s místenkami čekal na autobus do Bratislavy.

neděle 13.8.2006

2:30 V autobuse se rozsvítilo, otvírám oko a odtahuji záclonku. Brno. Budím spícího Romana, málem jsme to zaspali. Zatímco kamarádi měli vpředu v autobuse nějaké róčo tóčo, o které se postaral přiopilý smradlavý pán, zadek autobusu byl kultivovaný a převážně spal. Dvoudenní výlet se trochu zvrtnul ve 27 hodinový maraton. Alespoň vidíme, že i takhle se dá poznávat Slovensko.

Podrobnosti

Trasa: Ružomberok (494m) - po červené - hrad Likava (629m) - Predný Choč (1249m) - Sedlo Spuštiak (1095m) - dále po modré - seník pojmenovaný Hotel Choč (1260m) - po zelené na vrchol - Velký Choč (1611m) - po červené sestup - Sedlo Vráca (1422m) - Lúčky (598m) - "zkratkou" přes pole - Bešeňová (512m) - Liptovská Teplá (510m). Celkem 23km, výškově asi 1200 metrů nahoru i dolů. Cesta je pěkná a celkem v pohodě, zkratku přes pole z Lúček do Bešeňové ale doporučit nemůžu.

Mapa: VKÚ 111 - Chočské vrchy, Vodná nádrž Liptovská Mara (1:50 000)