Velká Fatra 1.7.2006 - 4.7.2006

Alčin článek: Před pěti lety jsme s Romanem jeli na Velkou Fatru, a protože jsme odjížděli osm hodin po jeho promoci, nazvali jsme to celé "Promoční cesta". Tenkrát pršelo celý týden, takže cesta byla nejen promoční, ale taky promoklá. Letos se poštěstilo mně a dokončila jsem školu, což byla dobrá příležitost Promoční cestu zopakovat.

Protože nám zrušili přímý vlak do Žiliny, tak jsme se měli do Blatnice dopravit za pomocí autobusů, se dvěma přestupy. Už ráno se ukázalo, že to tak lehké nebude. Autobus, kterým jsme měli jet, byl plný do posledního místečka - všichni měli místenky. Za půl hodiny jel další a na nástupišti se zase začal tvořit dav mávající místenkami. Roman se šel podívat, kde je berou a získal poslední dvě místa. Radost naše byla obrovská. Cesta ubíhala (až na hodinovou kolonu na hranicích) a v Žilině jsme se začali chystat na výstup. Náhle však (asi 5km před Vrútkami - naší cílovou stanicí) autobusák zajel na odpočívadlo a oznámil nám, že má na kole utrhaný závity a dál nejede. Náhradní autobus že přijede za 3 hodiny z Prostějova.

Pro jednoho kluka z autobusu, který ve Vrútkách bydlel, přijeli kamarádi, tak jsme se vetřeli k nim do auta a dobyli další postupový bod. Následoval přesun vlakem do Martina. Na zastávce jsme zjistili, že autobus do Blatnice jede až za 5 hodin, ale na konci jízdního řádu byl malý odkaz na autobus na Turčianské Teplice, který právě přijížděl. Od řidiče jsme zjistili, že jeho trasa vede jenom 3 km od Blatnice, tak jsme nasedli a hnedka jeli (což byla třetí haluz dne). Prošli jsme Blatnickou dolinou a na jejím konci, před tím než se cesta zlomila nahoru, jsme postavili stan.

Druhý den nás čekal výstup na Královu Holu. Ukázalo se, že se tu s vymýšlením cest moc nepářou a na kopec se leze kolmo nahoru. Po dvou hodinach funění jsme vyšli na horskou louku, na které byla postavená salaš, kolem se pásly krávy a vypadalo to tam jako v Alpách. Odsud už byl vidět celý hřeben. Postupovali jsme směrem k Ostredku přes Križnou, která je ozdobena půvabnou vojenskou základnou. Počasí bylo - oproti všem očekáváním - nádherné, takže jsme si užili i hory slibující kruhové výhledy.

Mezi nejzajímavější kopce dne patřila Ploská. Výstup na Ploskou není vůbec prudký, zato je to kopec k nesnesení dlouhý. Opticky se ale zdá, že to není daleko. Na vrcholu je památník SNP, který byl v pořadí asi padesátý za tyto dva dny. Musely zde probíhat opravdu ukrutné boje. Přespali jsme na Boryšově. Za těch pět let se změnil k nepoznání - z romantického místa na konci světa v turistickou osvěžovnu. I cena noclehu byla k nepoznání: dříve 30,- nyní 190,- Sk za noc ve vlastním spacáku.

Pokračovali jsme po východním hřebenu na Rakytov. Krásnou vyhlídku s obědem nám zkazil nějaký zájezd typu ROH (děti, důchodci, invalidé, soudružka vedoucí). Bylo jich asi třicet, tak jsme se předčasně zvedli a začali zoufale prchat. Díky zmatenému ústupu jsme ztratili značku a 2 hodiny se prodírali džunglí, kde se zastavil čas. Roman chtěl potkat medvěda, já ne. Prodírali jsme se naštěstí správným směrem a došli k chatě, protože nám docházela voda. Roman se zdráhal vstoupit, já nikoliv a natankovali jsme. Následující noc jsme strávili v kopcích. Původně jsme chtěli sestoupit až do Ružomberku, ale sabotovala jsem, protože na mapě to vypadalo dost daleko a druhej den se ukázalo, že je to dost daleko. Nocleh jsme vybrali perfektně, výhledy na Malou Fatru, Chočské Vrchy, Roháče, Vysoké a Nízké Tatry a Liptovskou Maru v údolí.

Zítra svištíme na odpočinek do lázní Bešeňová, pokračování >>.

Podrobnosti

Sobota 1.7.2006 - Nástup

Karlová - Blatnica (500m) - po zelené Blatnickou dolinou - Ústí Rakytovské doliny (733m). Deset kilometrů, šli jsme to asi tři hodiny.

Neděle 2.7.2006 - Vrcholovka přes Ostredok

Ústí Rakytovské doliny (733m) - pokračujeme Blatnickou dolinou - Priezory (1273m) - Králova studňa (1365m) - pokračuje se po červené - Križná (1573m) - Ostredok, nejvyšší vrchol Fatry (1592m) - Chyžky (1340m) - Ploská (1532m) - Chata pod Borišovem (1295m). Tohle už bylo kilometr převýšení a asi 18km na délku, devět hodin cesty.

Pondělí 3.7.2006 - Hřeben východní rozsochy

Chata pod Borišovem (1295m) - Sedlo Ploskej (1380m) - Pramene pod Čiernym kameňom (1266m) - Južné Rakytovské sedlo (1294m) - Rakytov (1567m) - Severné Rakytovské sedlo (1300m) - tady jsme trochu zabloudili a vzali to Fatranským pralesem, značku jsme našli až po hodině cesty - Močidlo (1300m) - Voj. zotavovňa Smrekovica (1365m) - Nižné Šiprúňské sedlo (1327m) - Před Vtáčnikem (1180m). Menší převýšení než v neděli, ale pořád se to houpalo, 18 kilometrů a skoro deset hodin cesty.

Úterý 4.7.2006 - Sestup do Ružomberku

Před Vtáčnikem (1180m) - Sedlo pod Vtáčnikom (1120m) - kolem Malino Brda po modré - Ružomberok (480m). Nic moc cesta, většinou po silnici. Dvě a půl hodiny, deset kilometrů, 700 metrů dolů.