Vídeň a Prátr 23.7.2006

Město valčíků a vídeňského řízku, dlouholeté sídlo Habsburků, smradlavých zákoutí a voňavých kaváren. Vybavené bryčkami, paláci, chovem lipicánů, obrovským zoo-muzeem a zábavním parkem zvaným Prátr.

Tato akce byla motivována zejména volným víkendem. Vyrazili jsme v bohaté sestavě - já, můj brácha Jerry, Alice, její sestra Jana a její kamarádka Šárka. Vzhledem k tomu, že jsem plánoval návštěvu Prátru, přítomnost omladiny slibovala určité šance, že vyzkouším nějaké atrakce. Alča se jim vyhýbá a poté, co jsem ji posledně přesvědčil na jednu neškodně vyhlížející - růžově natřenou - dráhu, ji asi sotva na něco vytáhnu.

Nejdřív jsme ale trochu prozkoumali město. Z průvodce jsem vytipoval pár zajímavých míst, na které by možná stálo zato se podívat. První byla katedrála svatého Štěpána na Náměstí svatého Štěpána. Nesmírně vysoká věž za tři eura slibovala značné výhledy, ovšem většina vyhlídkových oken byla zakryta lešením a zbývající střílna směřovala přímo na staveniště pod námi. Ovšem vysoko jsme byli a schody taky stály zato.

Dále jsme pokračovali směrem k Hofburgu, vladařskému sídlu Habsburského rodu. Je natolik rozsáhlé, že jej ani při nejlepší vůli nejde prozkoumat celé. Ono to ani nemá moc smysl, všechny paláce vypadají prakticky stejně. Právě zde se oddělily Jana s Šárkou, pro vášnivé jezdkyně byla návštěva stájí chovu lipicánů prakticky povinností.

Vídeňské zoologické muzeum

My jsme zamířili do paláce Marie Terezie, ve kterém sídlí zoologické muzeum. Zde jsou vycpáni, případně naloženi různí živočichové ze všech koutů přírody a všech možných věků. Nechybí slon, medvědi, kostra velryby, různé chobotnice, láčkovci, ani hmyz. Často jsme se divili, že se takové potvory někde na Zemi vyskytují. Alice po spatření některých exponátů prohlásila, že už do moře nevleze.

Značné překvapení nám přichystal vycpaný tasmánský čert. Vůbec nevypadá jako z oblíbeného kresleného seriálu, spíš je to takový malý pes s proužkovaným hřebetem.

Prátr

Poznávací dopoledne bylo docela únavné, naštěstí nás čekala už jen nefalšovaná relaxace. Vídeňský zábavní park je plný atrakcí, které se k tomuto účelu znamenitě hodí. Již při prvním průzkumu nám padla do oka dráha zvaná Bumerang. To je ten obrázek pod tímto odstavcem. Odhodlali jsme se jen já s Šárkou, přetížení ovšem stálo zato.

Po počátečním ostychu jsme se pěkně rozjeli. Značný úspěch vzbudily vozíčkové dráhy Megablitz a Super 8. Na vodní skok zvaný Donau jump jsme dokonce vytáhli i Alču. Výškový řetízkáč byla taky docela zajímavá atrakce, byl z něj rozhodně lepší výhled na Vídeň, než ze štěpánské katedrály. Ovšem pro lidi se závratí to není určitě nejlepší volba.

Poslední atrakce, zlatý hřeb večera, se nazývala Volare. Na první pohled další vozíčky. Ovšem lidé v nich leží na břiše a koukají do hloubky pod sebou. Netřeba dodávat, že když se jede z kopce, visíte hlavou dolů. Kromě toho si dráha občas dopřeje nějaké to salto. Odhodlávali jsme se celkem dlouho, ale nakonec jsme vyrazili. Celá jízda byla opravdu velmi zajímavá, mám pocit, že jsem ji sjel na jeden nádech. Můžu vřele doporučit.

Něco k Vídni

Průvodce: v knihkupectví u Barviče jich bylo k dispozici spousta, nakonec jsme vybrali Vídeň z edice Marco Polo. Působil rozumným dojmem a je v něm slušná mapa města.

Doprava: 150Kč (v roce 2006) za jednu cestu: Jízdenky Student Agency

Vídeň na Wikipedii (česky)
Vídeň - stránky města (anglicky)
Mapa města (anglicky)
Prátr - stránky (anglicko-německy)