Do Vídně na žraloka 30.4.2015

Celé jaro jsme byli dost zadření v práci, ale na malý výlet se nám už docela chtělo. Honzík je veliký obdivovatel zvířat a nástěnka ve školce mě inspirovala k výletu do Vídně do  Haus des Meeres. Jak název napovídá, je to vodní zoologická.

Kvůli pohodlí jsme se rozhodli pro cestu vlakem. Nejdříve to vypadalo na drahou variantu, ale pokud kupujete jízdenku alespoň 14 dní dopředu a na konkrétní vlak, dají se lístky sehnat už od 250,- Kč, což příjemně překvapilo (více informací na nádraží u okýnka Českých drah).

Haus des Meeres je zřízeno v jedné z dělostřeleckých věží, které zůstaly ve Vídni po druhé světové válce. Některá akvária jsou vysoká přes více pater a tak se můžete dívat, jak žraloci vesele plavou při hladině, nebo naopak odpočívají při dnu. Taky je tu tunel s lavičkou, takže jsem si chvíli hověla přímo pod obrovskou želvou (což jsme zjistila, až když mě na to upozornil Dan). Největší úspěch měli rejnoci. Plavali blízko skla a vytrvale pózovali při focení.

Odpoledne jsme se přesunuli do Prateru. Nebylo moc teplo a tak tu bylo málo lidí, hlavní otevření sezóny se chystalo až na zítřek. Na můj popud jsme šli na Mexican expres, malý vláček, který jezdil pořád dokola stejnou halou, kde se rozsvěcely vitríny s kolejištěm, klauny, výjevy z historické Vídně... Děs, běs, připadalo to trapný dokonce i Honzíkovi. Ale Dan se bál kouřícího ježka, který na nás foukal dým.

Chvíli to vypadalo, že po tomhle fiasku už nikam nepůjdem, ale pak jsme Dana přesvědčili na "aktivity" hrad - pohyblivé schody, probíhání válcem, klouzací podlahy. Nejdřív to vypadalo, že se vrátí, ale pak tomu úplně propadl a chtěl po nás další vstup. S Honzíkem jsem tam ani jít nechtěla, ale hlasitě trval na tom, že tam půjdeme, až jsem podlehla. Museli kvůli nám sice zastavit pohyblivé schody, ale bylo to dobrý a okruh jsme úspěšně dokončili. Pak jsme si dali ještě partičku hokeje a šli na vlak. Kluci usnuli okamžitě a spali až do Brna.

Závěrem musím zmínit, že výlet byl ovlivněn dvěma událostmi, při kterých zasahovala policie. Přestože nám to program přímo nenarušilo, tak mi trvalo dva dny, než jsem se vzpamatovala a nějakou chvíli říkala, že do Vídně už raději ne. Teď už ale zůstaly jen dobré vzpomínky a Honza často mluví o žralokovi, takže se tam asi zase vypravíme.