Přechod do Branné

27.6.2015 - 30.6.2015

Minulý rok jsme vyrazili do hor, abychom zkusili, kolik toho kluci ujdou. Šlo to poměrně dobře, urazili jsme zhruba 9 kilometrů, ale Honzíka jsme nesli docela velkou část cesty. Uplynul rok, Dan už půjde do školy, takže jsme se rozhodli pokus zopakovat.

Trasa byla naplánovaná opět z chaty na Šeráku, ale tentokrát půjdeme přez Vozku směrem do Branné. Ala trasu odhadla na nějakých 12 kilometrů, což by snad mohlo jít.

V sobotu jsme dorazili na místo, strávili přípravnou fázi v prolízačkách U Císařů v Ramzové a vyvezli se lanovkou na Šerák. Kvůli aklimatizaci, a abychom děcka trochu provětrali, jsme šli na krátkou vycházku kolem chaty. Honzík byl dost k neudržení, musel pořád běžet napřed, ale vypadal spokojeně. Počasí bylo vlídné a slunečné, ale to nemělo vydržet dlouho.

Onehdy jsme v práci vedli debatu, že přemíra možností a výběru lidi vlastně trápí a dělá je nešťastnými. Na Šeráku jsme s tím problém neměli. Na večeři jsme dorazili o čtvrt na šest. Začali jsme vybírat, co si dáme, dorazila obsluha a stroze nám řekla, že kuchyně je v provozu jen do pěti. Když jsme posmutněli, slitovala se nad námi a slíbila, že nám může ohřát polívku. To nás potěšilo a v kombinaci s vychlazeným pivem nás i zcela uspokojilo.

Ráno jsme se probudili do husté mlhy a mírného deště. Sbalili jsme si věci a vyrazili na cestu. Začátek šel dobře, ztratili jsme Alu, po nějaké době se našli a mezitím začali stoupat na Keprník. Déšť postupně zesílil a za chvíli proti nám po cestě tekla slušná řeka. Kluci to brali s nadhledem a vesele skákali po kamenech, Honzík za neustálého vykládání, takže nás mohlo být slyšet určitě na kilometr daleko. Pracovní přezdívku "Strýc Pepin" nemá nadarmo.

Na Keprníku už slušně lilo, v té době už jsme měli všichni pláštěnky a mokré boty. Při sestupu se Honza odmlčel. Vzhledem k tomu, že to se nestává prakticky nikdy, ihned jsme si toho všimli. Pod masivním smrkem jsme ho převlíkli do suchého oblečení a já jsem dostal na starost ho rozveselit. Skákali jsme přes kaluže cestou na Vozku a Honza pookřál. Dana musím pochválit, ten šlapal statečně a vypadal celkem spokojeně celou dobu.

V rašeliništích u Vozky přestalo pršet, bažiny jsme zdárně překonali a zbytek cesty uběhl hladce, ve srovnání s přechozí cestou to byla idylka, navíc pořád z kopce. U Branné nás čekala poslední příjemná část, říkají tomu Ptačí planinka, nebo prý taky Hitlerák. Jednak nám zkrátila cestu asi o kilometr a půl, a taky vedla parádními skalami přímo do města. Všude jsou vysoké stromy, takže výhledy moc nejsou, ale cesta je to moc pěkná. Nakonec to bylo přes 15 kilometrů. Kluci to ušli hladce, i když okamžitě po večeri usnuli, Honza dokonce uprostřed věty.

Další dva dny se nesly v klidnějším duchu - bazén, malé výlety do okolí, cukrárna a jiné radosti. Na vlak jsme šli do Ostružné, hlavně abysme taky viděli nějaké bunkry. Při cestě nás chytil menší déšť, ale po zkušenostech z hřebene jsme se tomu jenom smáli.

Podrobnosti

Trasa:

Neděle 28.6.

Šerák (1351m) - po červené - Keprník (1423m) - Trojmezí (1315m) - po žluté - Vozka (1398m) - Volská louka - Hájovna Banjaluka - Branná (700m). Asi 300 metrů stoupání a 900 metrů sestupu, dohromady skoro 16km.