[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Bunkry kolem Králíků

28.2.2006

Při procházení našeho pohraničí často narazíte na mohutné železobetonové monolity, zbytky naší předválečné pevnostní linie. Podnikli jsme lehký průzkum nejvíc dokončené části našeho opevnění, doliny pod Králickým Sněžníkem.

Pohled od srubu K6 ke K7 (linie těžkých srubů)

K vánocům jsem dostal od bráchy zajímavou knížku o předválečném pevnostním systému, který československá armáda budovala podél hranic s Německem. Knížka se jmenuje "Val na obranu republiky". Spíš než literární dílko ale připomíná technickou dokumentaci plánování, výstavby a osudů našeho opevnění. Jelikož jsme trávili týden na Ramzové, ucítil jsem příležitost se tam mrknout.

Výhled z pozorovatelny (K12b) směrem na Králický Sněžník (prostřední hora), v popředí sruby K7 a K6, začátek linie je v úbočí kopce vpravo Pozorovatelna K12b

Brzy ráno sedáme do vlaku a směřujeme do prostoru kolem Králíků, kde byla linie téměř dokončená. Mám naplánováno projet na běžkách určitou část této linie, hlavně její část, která měla zastavit postup nepřítele. Pás opevnění v podstatě kopíroval hranici tehdejší Republiky československé, svými boky se opíral o neprůchodné pohoří a přehrazoval doliny.

Těžké opevnění

Přední linii tvořily protitankové a protipěchotní překážky, prostě svařené hromady traverz a ostnatého drátu, vylepšené tu a tam příkopy. V tomto pásmu, na dostřel kulometu od sebe, stály velké bunkry, oficiálním názvem těžké pěchotní sruby. Ze strany nepřítele byly zahrnuty hlínou a kamením, které je maskovalo a zároveň poskytovalo ochranu proti dopadajícím střelám.

Těžký pěchotní srub K8, střílny hlavních zbraní, tankové překážky Vstup do K8, střílna pro lehký kulomet Detail střílen hlavních zbraní srubu K5, diamantový příkop

Ze schématu je dobře vidět topologie srubu: nahoře je zesílená přední stěna, v dolní části obrázku vchod. Přímo proti nepříteli mohly střílet jenom pancéřové zvony, umístěné na horní desce srubu. Jejich primárním úkolem bylo ale pozorování, ve vrchlíku zvonu byl k tomu určený periskop. Většinou byly osazeny lehkými kulomety, pouze ve výjimečných případech těžkými. Pro zvony se plánovalo i další využití, byly vyvíjeny další zbraně, jako minomet ráže 5cm a světlomety pro osvětlení bojiště v noci.

Hlavní střelecké místnosti, kryté prodlouženou přední stěnou, byly umístěny na bočních stranách. V nich se nacházely hlavní zbraně srubu, většinou dvojčata těžkých kulometů a protitankový kanón spřažený s těžkým kulometem, které vytvářely palebnou přehradu podél linie. Ostatní zbraně, většinou lehké kulomety, sloužily k ochraně bunkru. Při návrhu se počítalo s delším odporem, sruby byly obvykle dvoupatrové, horní patro bylo bojové, dolní se obvykle označuje jako týlové - obsahovalo studnu, ubikace mužstva, sklady proviantu, filtrovnu a elektroagregát. Posádku tvořilo asi 40 vojáků.

Schéma bojového patra srubu K-S 5

Bunkry se stavěly tak, aby palbou dobře pokrývaly okolní terén. Podle toho měly různý počet zbraní, pancéřových zvonů a byly všelijak lomené a stupněné. Důležité opěrné body se stavěly v odolnějším provedení. To většinou znamenalo víc betonu, hlubší příkopy a víc zbraní. Na Králicku je většina těžkých srubů v odolnosti římská II (lehčí - arabská 1,2, těžší - římská I,II,III,IV), to znamená horní deska a přední stěna 2m železobetonu, týlové stěny 1m.

Lehké opevnění

O něco dále za těžkými sruby vedly dvě další řady bunkrů, tentokrát z tzv. lehkých objektů, lidově zvaných Řopíky (podle zkratky ŘOP - ředitelství opevňovacích prací). Šlo o malé bunkry pro tři až sedm vojáků, vyzbrojené většinou dvěma lehkými kulomety, které zesilovaly linii těžkého opevnění pomocí dalších palebných přehrad. Ze strany útoky byly také zarovnány hlínou a čelní stěna byla protažená.

Malá pevnůstka, klasický řopík z týlové strany

Na schématu je vidět dvoustřílnový (typ A) lehký objekt. Druhé číslo za typem (tady 140) značí úhel, který spolu svírají osy obou střílen. V tomto místě se linie lomila a pravá střílna měla větší význam, proto byla vybavena těžkým kulometem. Obě schémata jsou v měřítku, takže můžete porovnat velikosti obou typů. Šířka tohoto bunkru byla kolem 8 metrů.

Schéma lehkého srubu vz. 37 typu A-140

Dělostřelecké tvrze

Nejmohutnější stavby opevnění tvořily dělostřelecké tvrze. Provedením se podobají těžkým srubům, ovšem vždy jsou vyrobeny v odolnosti římská IV. Jsou spojeny podzemními chodbami a vybaveny i těžšími zbraněmi, zejména houfnicemi ráže 10cm a minomety. Vchod do tvrze byl obvykle umístěn daleko za frontou a byl upraven pro snadné zásobování tvrze municí a materiálem.

Vstupní objekt tvrze Bouda - K22a "Krok"

Tvrze se stavěly na vyvýšených místech linie a doplňovaly už tak hustou síť paleb pevnostního systému. V oblasti Králíků jsou tři tvrze - Bouda, Adam a Hůrka. Na Boudě je muzeum opevnění, hodinová prohlídka projde nejdůležitějšími částmi tvrze. Zbylé dvě tvrze používala armáda, takže jsou zabetonované a nepřístupné. Hůrku armáda už ale opustila, takže není ve vojenském prostoru a dá se prozkoumat aspoň zvenku.

Výstavbu opevnění ukončila v roce 1938 Mnichovská dohoda. Sruby a zbytky materiálu, který se nepodařilo odvézt, byly předány německému Wehrmachtu, který na něm v následujících letech provedl řady zkoušek. Mimo jiné zde (na Mladkovském Adamu) trénovala i skupina Granit, která později provedla úspěšný přepad belgické superpevnosti Eben-Emael, který zahájil západní tažení německé armády proti Francii.

Jeden z pěchotních srubů tvrze Bouda - K21 "Kazi" Podzemní chodba v tvzi Bouda Pěchotní zvony se zapouštěly do stropnice bunkru

Zkušenosti s ostřelováním a dobýváním pevností později Wehrmacht úspěšně použil i proti některým částem slavné Maginotovy linie. Tak si říkám, že Mnichov tehdy od francouzských politiků nebyl nejšťastnější tah.

Největší pevnosti určené pro houfnice ráže 10cm - K11 K11 "Na svahu", jeden z objektů tvze Hůrka

Když jsem cestu plánoval, snažil jsem se vybrat takovou cestu, abychom viděli co nejrozmanitější složení pevnostních objektů. Nakonec jsme viděli prakticky všechny zmíněné typy: těžké sruby K14, K8, K7, K6 a K5, tři bunkry tvrze Hůrka, pozorovatelnu a řadu malých řopíků.

Podrobnosti

Obrázky nejsou jenom z této výpravy, několik pochází i z roku 2002, kdy jsme se byli podívat na nedaleké tvrzi Bouda. Poznáte je snadno, bylo to v létě.

Značení objektů: sruby těžkého opevnění na Králicku jsou číslovány od východu na západ. V tomto textu používám označení Kčíslo, stejně jsou označeny objekty i na mapě. Oficiální vojenské označení srubů bylo K-S číslo, K podle velitelství Králíky, S znamenalo srub.

Mapa: Linie v oblasti pod Králickým Sněžníkem se lomí ve tvaru písmene U, přichází od Mladkova směrem na kopec Bouda (kde leží stejnojmenná tvrz), dále pokračuje na Dolní Boříkovice, ze severu míjí Králíky a Červený Potok. Končí na kótě Maliník, severně od Červeného Potoka. Měl jsem mapu KČT 53 - Králický Sněžník, vydání z roku 2002. Všechny bunkry jsou na mapě vyznačeny, u těžkých srubů jsou dokonce popisky.

Naše trasa: Prostřední Lipka - po silnici od nádraží jižně - K14 "U Cihelny"- Králíky - po silnici směr Hanušovice - K12a "U rybníčku" - směrem na kopec Výšina - K11 "Na svahu" - K10 "U boží muky" - směrem na kopec Veselka - K12b "Utržený"- dolů do Červeného Potoka - K8 "U nádraží" - dále po linii, sruby jsou v polích dobře viditelné - K7 "U vesnice" - K6 "U kapličky" - K5 "U potoka" - Malá Morava - Vojtíškov - Vlaské. Asi 25km, poměrně špatné cesty

Prameny

  • Martin Ráboň, Oldřich Gregar, Bohuslav Kachlík a kol.: Val na obranu Republiky; 2005
  • Ota Holub: Zrazené pevnosti; 1982
  • bunkry.cz
  • ropiky.net
  • opevneni.cz - GPS databáze objektů, fotky, schémata
  • a spousta dalších

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Machov Dojmy z Dolní Moravy

Nejnovější články

I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton Jesenická šedesátka

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček