[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Slavkovské bojiště

11.6.2006

Kousek za Brnem je místo, kde se před nějakými dvěma sty lety odehrála známá bitva. Největší, jaká se kdy udála na našem území. Bitva u Slavkova.

Francois Gérard: Slavkovská bitva

Stosedmdesát tisíc vojáků tady bojovalo v bitvě, která se stala největším vítězstvím francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Početně slabší, ale lépe vycvičená a organizovaná armáda svého císaře nezklamala.

V severní části bojiště jsem byl už mnohokrát, prakticky každou zimu se tady odehrávají vzpomínkové akce na počest bitvy. Pravidelně nechybí vojáci v historických uniformách a stánky s občerstvením. A samozřejmě i spousty lidí. Minulou zimu bylo dvousté výročí, které jsem oslavil přečtením knížky o událostech, které hýbaly Evropou roku 1805. Potom jsem dostal chuť si prohlédnout celé bojiště, zejména jeho jižní část a Pratecké výšiny, kde se bitva rozhodovala.

Výhled k Sokolnicím. Tudy sestupovaly Buxhöwdenovy kolony Mohyla míru Výhled na Žuráň (Napoleonovo stanoviště na začátku bitvy)

Roku 1805 to tu ovšem vypadalo naprosto jinak. Dnešní velké vesnice byly tehdy vetšinou jen několik chalup, místo rozsáhlých polí byly malá políčka a vinohrady. V jižní části byly navíc dva velké chovné rybníky, které vlastně vymezily jižní hranici bitevních operací a sehrály svou roli i jako překážka prchající spojenecké armády. Také tehdejší Zlatý potok (dnes Říčka) nebyl regulovaná, tři metry široká strouha, ale spíš rozlité močály a soustava rybníčků.

Bojiště je dnes zajímavé zejména svou rozlohou. Výhled z Prateckého návrší dává dobrou představu o jeho velikosti. Na severu lze jakž takž zahlédnout Žuráň, Napoleonovo velitelské stanoviště. Kopec Santon, opěrný bod severního křídla francouzské armády, vidět nebyl. Návrší je ozdobené Mohylou míru, pyramidou postavenou na památku obětí bitvy. Vedle mohyly je muzeum a hospoda. Pivko v tom vedru potěšilo.

Tříliberní dělo na Prateckém návrší Výhled ze Santonu do severní části bojiště takzvaná Jezdecká planina (okolí Blažovic) Santon, severní křídlo francouzské armády

Během čtení knížky Slunce nad Slavkovem jsem si dělal poznámky, které jsem je trochu zpracoval do slohového cvičení, kterým pokračuje tento článek. Pokud vás zajímá průběh tažení, které skončilo právě touto bitvou, klidně pokračujte ve čtení.

Podrobnosti

Trasa: Sokolnice - po zelené do kopce - Mohyla míru - Prace - kolem rybníka Grunty po žluté - Jiříkovice - kolem Rohlenky - Santon - Podolí - Mariánské údolí. Něco přes 16 kilometrů, většinou po silnici.

Mapa: KČT 87 - Okolí Brna - Slavkovské bojiště a Ždánický les (1:50 000)

Bitva u Slavkova

V roce 1805 je Evropa značně rozdělena. Anglie a Francie jsou již dva roky ve válečném stavu, který se ale neprojevuje válečnými akcemi. Císař Francie, Napoleon Bonaparte, nedokázal ohrozit anglickou nadvládu na moři, britská pozemní armáda nepředstavuje žádné větší ohrožení pro francouzskou vojenskou moc.

Napoleon usiluje o rozhodnutí tohoto mocenského zápasu - staví mohutné loďstvo a na pobřeží u města Boulogne cvičí svou Velkou armádu. Cílem je vylodění přes kanál La Manche. Toto vojsko se sice nazývá "anglická" armáda, jak ovšem uvidíme dále, nikdy na anglickou půdu nevkročí. Císař ovšem získá univerzální, dobře vycvičené vojsko, které se mu bude velice hodit.

Třetí protifrancouzská koalice

Britská vláda chápe, že jde o život, a vyvíjí značnou aktivitu. Brzy získává na pevnině mocné spojence - carské Rusko a Rakousko-Uhersko. Zatímco britská flotila obratným manévrováním drží v šachu francouzské loďstvo, na pevnině se formuje silná koalice proti Napoleonovi. Ruské armády směřují do střední Evropy a Rakousko-Uhersko zahajuje válečné operace proti Francii.

Předehra u Ulmu

Jedna ze tří rakouských armád pod velením podmaršálka Macka vstupuje na bavorské území, které je pod ochranou Francie. Neudělá to právě šikovně, bavorská armáda stihne ustoupit a připojit se později k Francouzům. Zastaví se u města Ulmu, aby vyčkal ruské armády pod velením generála Kutuzova, která jej má posílit. Napoleon reaguje velmi rychle. Opouští variantu vylodění a vydává rozkazy pro rychlý přesun svých armádních sborů k Rakousku. Za necelý měsíc jsou u břehů Rýna. Jejich postup se podařilo dobře utajit, takže Mack dosud netuší, do jaké situace se dostává. Francouzský útok očekává z jihu, s většinou své armády opevněné v Ulmu.

Napoleonovo vojsko přichází ze severozápadu. Silnými oddíly odřízlo rakouské ústupové cesty a dokončilo obklíčení. O několik dní později Mack kapituluje a jeho vojáci skládají zbraně. Zatím Rusové přicházejí do Braunau, městečka na bavorských hranicích. Generál Kutuzov nemá mnoho zpráv o situaci, proto nespěchá a čeká, jak se situace vyvine. Sám má k dispozici asi 40 tisíc mužů. Zprávy přicházejí, jsou velmi nepříznivé. Mackova armáda již neexistuje a na Kutuzova se valí dvěstě tisíc vojáků Napoleonovy armády. V době tohoto úspěchu se Napoleon dozvěděl o bitvě u Trafalgaru. Anglické loďstvo zničilo francouzsko-španělskou flotilu a ukončilo tak všechny šance na úspěšné vylodění na Britské ostrovy. Říká se, že Napoleon jen konstatoval: "Nemohu být všude".

Ruský ústup

Kutuzov okamžitě pochopil, jaké nebezpečí mu hrozí a nařídil ústup přes rakouská území. Napoleon cítí šanci a žene své šiky za prchající armádou. Během pronásledování se obě armády několikrát střetnuly, nikdy se ale francouzům nepodařilo vynutit si rozhodující boj. Mezi spojenci mezitím vypukly značné neshody. Hlavní spor byl o obranu Vídně, kterou Kutuzov odmítl, aby uchránil své vojsko před zničením. Rusové také oceňovali "eleganci", s jakou se Rakušané nechali zničit u Ulmu. Tyto neshody budou mít značný vliv i na průběh slavkovské bitvy.

Ruská armáda je dost vyčerpaná rychlým ústupem - Francouzi až k Brnu postupovali průměrně rychlostí 30 kilometrů za den, pěkný výkon na pěší armádu. Kutuzov spěchá na Moravu, kde se chce setkat s dalšími ruskými vojsky. Za sebou pilně pálí mosty a jeho zadní voj pod velením generála Bagrationa svádí mnohé boje. Přes veškerou snahu je jim Napoleon stále v patách, i když ve volném čase například obsadí Vídeň.

Francouzský příval se zastavil v Brně. Komunikační linie armády jsou dlouhé přes 900km. Vojsko také musí nechávat posádky, aby tyto linie chránily. Napoleon má v Brně asi 40 tisíc mužů. Zbytek jeho vojska je roztažen v širokém oblouku od Bratislavy po České Budějovice. Tehdejší Brno má samo asi deset tisíc obyvatel, ve městě se může ubytovat jen malá část vojáků. Ostatní jsou rozloženi v okolí. Francouzi potřebují rozhodnou bitvu a zima se blíží. Další postup by byl značně nevýhodný. Proto Napoleon vyvíjí značné aktivity, aby bitvu vyprovokoval.

Kutuzov se zastavil před Olomoucí. Zde se setkal s vojskem hraběte Buxhöwdena, takzvanou Volyňskou armádou. Během několika dní dorazila i carská garda, elitní sbor ruské armády. Nálada u sborů se značně zlepšila, konečně mají spojenci dost sil, aby vybojovali vítěznou bitvu a obrátili kolo osudu na svoji stranu. Spolu se zbytky Mackovy armády a Vídeňské posádky se před Olomoucí shromáždilo téměř sto tisíc vojáků. Sem také uprchl rakouský dvůr a zanedlouho se zde objeví i ruský car. Velkolepé divadlo před zraky tří císařů se blíží.

Před bitvou

Mezi oběma vojsky panuje živá komunikace. Každý den přijíždějí vyjednávači s novými mírovými nabídkami. Jejich hlavním úkolem je sledovat pohyby nepřátelské armády, odhadovat náladu a množství vojska, zjišťovat úmysly jejích velitelů. Pět dnů před bitvou usoudil Napoleonův pobočník generál Savary, že se spojenci rozhodli pro boj. Jejich armáda se mezitím dala do pohybu a u Vyškova překvapila francouzské přední hlídky.

Napoleonovi je jasné, že nemá moc času. Vysílá posly na koních k armádním sborům, které kryjí jeho postavení na křídlech - k maršálu Bernadottovi do Jihlavy a maršálu Davoutovi do Bratislavy. Oba sbory se mají okamžitě vydat na cestu k Brnu. Zejména Davout bude mít dlouhou cestu, většina jeho armádního sboru je rozložena v okolí Vídně, tedy přes 120 kilometrů pochodu. Napoleon dále koncentruje svou armádu rozloženou v okolí Brna a přesunuje ji na nové pozice, kde hodlá svést bitvu.

V sobotu, dva dny před bitvou, přichází do Brna první vojáci Bernadottova sboru. Do večera má francouzský císař k dispozici asi 70 tisíc mužů. Armáda se rozmístila v okolí olomoucké silnice a opevnila děly kopec Santon. Francouzi mají velkou výhodu - místo bojiště si Napoleon sám zvolil a jeho štáb vyrobil podrobné mapy oblasti. Jejich hlídky jsou rozmístěné až k Vyškovu, sledují pohyby nepřátelské armády a při každém kontaktu rychle ustupují. Aby Napoleonovy plány vyšly, musí si spojenci myslet, že francouzská armáda před Brnem není dost silná a bude bojovat na ústupu.

Večer před bitvou dorazila spojenecká vojska na Pratecké návrší, nejvyšší bod krajiny. Je vyklizené, proto zde zaujmou postavení. Francouzské vojsko je rozmístěno v údolíčkách pod nimi. Zítra začne bitva. Přibližně ve stejnou dobu přicházejí do Rajhradu první vojáci Davoutova sboru ...

Do začátku bitvy Napoleon shromáždil 75 tisíc vojáků, z toho 8 tisíc jezdců. Francouzi měli s sebou 160 děl. Spojenci mají 89 tisíc vojáků, včetně 7 tisíc jezdců a 300 děl. Početně mají značnou převahu.

Bitva

Plán spojenců počítal s tím, že se jim podaří prorazit přes francouzské jižní křídlo. Tím by zablokovali francouzské spojení směrem do Vídně, a současně mohli udeřit do boku a do týlu francouzské armády. K tomuto úkolu vyčlenili téměř polovinu své armády, čtyři kolony pod vedením generála Buxhöwdena o celkové síle asi 40 tisíc mužů. Zbytek armády měl bojovat proti francouzskému středu a severnímu křídlu, dokud se obchvat nepodaří.

Napoleonův plán jsem si nechal jako druhý, protože ze spojeneckého plánu vychází. Dalo by se říct, že spojenecký plán vlastně vymyslel sám Napoleon a postavením své armády ho rusko-rakouské armádě prakticky vnutil. Vlastní plán potom založil na předpokladu, že před úderem na jižní křídlo musí spojenci opustit výhodné postavení na Prateckém návrší. Jeho vlastní jednotky mohou tento oslabený střed spojenecké fronty ovládnout a zaútočit do týlu Buxhöwdenových kolon.

Jeho plán vyšel. Francouzská divize generála Legranda, které v devět ráno přišla na pomoc Friantova divize Davoutova sboru, se dokázala v členitém terénu v okolí Zlatého potoka udržet proti značné přesile Buxhöwdenových kolon až do dvanácté hodiny. Tehdy z Prateckého návrší do týlu překvapených spojenců zaútočily dvě divize armádního sboru francouzského maršála Soulta. Celý spojenecký útok na jižním křídle se zhroutil a jednotky začaly v panice prchat z bojiště.

I na severním křídle se francouzské armádě dařilo lépe, i když zde se Rusům podařilo ustoupit za velkých ztrát, ale přece jen spořádaně.

Bitva skončila naprostou porážkou spojeneckých vojsk. Soultovy divize při nenadálém útoku na Pratecké navrší obrátily na útěk čtvrtou a pátou kolonu spojenecké armády. Zbytky těchto jednotek a carská garda, která dorazila na bojiště až později, byly rozehnány francouzskými zálohami a císařskou gardou. Jižní křídlo za obrovských ztrát uprchlo na jih přes zamrzlé rybníky. Spojenecká armáda zanechala na bojišti všechna svá děla, všechna zavazadla a jako zoufalá masa se valí na jih směrem k Hodonínu.

Francouzi očekávali, že nepřítel ustoupí zpět k Olomouci, takže než zjistí pravý směr ústupu, ruská armáda se dostane až za řeku Moravu. To ji zachrání od úplného zničení. Rakušané již s nimi nejsou. Císař František začíná vyjednávat o uzavření míru.

Následky bitvy

Třetí koalice proti Francii skončila. Francouzská armáda ztratila 9000 vojáků, spojenci asi 27 tisíc. Rakousko vyjednalo mírovou smlouvu, která pro ně znamenala tvrdou finanční ránu a ztrátu části území. Ruská armáda ustoupila zpět na svá území. Jen málo tažení dopadlo pro vojevůdce tak úspěšně, jak tato Napoleonova operace.

Způsob boje a organizace armád

Základní organizační jednotku Napoleonovy armády tvořila divize. Byl to současně nejmenší bojový útvar, který měl přiděleno dělostřelectvo. Pěší divize měla přibližně 6000 vojáků a skládala se ze dvou brigád. Každá z nich se skládala z jednoho lehkého pluku - tato formace bojovala rozptýleně a chránila zranitelné manévry brigády - a dvou těžkých pluků, které bojovaly v liniích.

Jezdecké divize měly mít 1500 jezdců. I zde se vyskytovala lehká jízda, rychlejší a pohyblivější. Těžká jízda, kyrysníci, útočila v sevřeném tvaru, před srážkou zrychovala až do trysku. Takto mohl celý útvar prorazit do nepřátelské linie a rozehnat ji. Jízda se také velmi osvědčila při pronásledování prchajících nepřátel.

Z divizí již Napoleon skládal armádní sbory, pod vedením maršála. V  tomto sboru byly již zastoupeny všechny druhy zbraní, takže bych schopen zcela samostatných operací. Roku 1805 vyrazilo do boje sedm armádních sborů (z toho čtyři bojovaly u Slavkova), rezervní jezdectvo a císařská garda.

Ruská armáda neměla zdaleka tak pevnou strukturu. Složení útvarů se často měnilo, útvary zřídka měly stejné velitele. Útvar přibližně na úrovni francouzské divize nebo armádního sboru byla pochodová kolona o síle kolem 10000 mužů. V ní byly zastoupeny všechny druhy zbraní, dělostřelectvo bylo rozptýleno mezi prapory a pluky.

Taktické postupy ruské (i rakouské) armády vycházely zejména z pruských vzorů, základem taktiky byla pevná linie. Tvořilo ji několik řad vojáků, kteří takto postupovali proti nepříteli. Na větší vzdálenost se střílelo, při bližším kontaktu se pokračovalo bodákovým útokem. U Slavkova bojovalo pět kolon, předvoj generála Bagrationa a carská garda.

Rakouská armáda byla u Slavkova zastoupena asi 15 tisíci vojáky. Většinou šlo o záložní pluky armády poražené u Ulmu nebo jednotky určené k ochraně Vídně. V bitvě byli včleněni do ruských kolon, kvůli vzájemné nevraživosti ale většinou jednali samostatně pod vlastním velením.

Prameny

Dušan Uhlíř: Slunce nad Slavkovem, Praha 1984
jakýsi ruský autor: Napoleon Bonaparte
různé prameny z webu

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Grand Prix Austerlitz Košt vína ve Slavkově Víno ve Slavkově Střípky z historie Paříže

Nejnovější články

Okolí Kanabu Party time Výlet do středověku Baranec a Ostrý Roháč Jít a hledat Escalante

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček