Střípky z historie Paříže 14.8.2005 - 20.8.2005

Poslední článek o Paříži. Tentokrát se pustíme do historie, která je, jak se u podobného města dá očekávat, velice pestrá. V těchto temperamentních končinách není nikdy o revoluce nouze.

Dějiny Paříže, pokud vynecháme různá geologická období a dinosaury, začínají někdy kolem 3. století před naším letopočtem. Tehdy kolem řeky, která se ještě nejmenuje Seina, táhly tlupy Keltů. Jedné z nich se zalíbil ostrov Cité, nazvala jej louk-teih, a usadila se tady natrvalo. Mrzutost ovšem byla, že pěkný ostrov se líbil skoro každému. Takže o nějakých 200 let později je vyhnaly Cézarovy římské legie - Římani si ale potrpěli na hezčí názvy, takže bahenní město přejmenovali na Lutécii.

V roce 508, už našeho letopočtu přišli Frankové a Lutécii přejmenovali na Parisii. Jak vidět, už se blížíme k stávajícímu pojmenování. Tehdy se také stala Paříž královským městem. Někteří králové potom v Paříži nebydleli (město chřadlo a upadalo), někteří bydleli (a Paříž kvetla). Od určité doby - asi rok 987 - už kvete pořád.

Tradičními nepřáteli Francie vždycky byli Angličané. Do určité míry to přetrvává dodnes, dříve se to ale řešilo poněkud méně mírumilovnými prostředky. Díky dostatku válek byl dostatek hrdinů a důvodů stavět Vítězné oblouky a jiná díla vrcholné gotiky, například slavný chrám Notre Dame. Ten byl stavěn ve 12. století, stejně jako královský palác Louvre nebo nádherná Sainte Chapelle, která se v původním stavu dochovala dodnes. V této době byly také položeny základy největší francouzské univerzitě - Sorbonně.

Další roky byly zajímavé třeba tím, že Paříž asi na 100 let obsadili Angličané. Volného času, když vyčkávali, než se Francouzi zase trochu zvetí, využili k postavení Bastilly. Nakonec se Francouzi opravdu vrátili, město dobyli zpět, ale Bastilla se jim líbila, tak si ji nechali a nakonec z ní slavný kardinál Richelieu udělal vězení. To už se ale lidu tolik nelíbilo, takže po francouzské revoluci roku 1789 ji celou rozebrali na stavbu vlastních domů. Nezůstalo nic. V dnešních časech je na náměstí Bastille vydlážděn obdélník, aby turisti měli nějaký důvod místo navštívit.

Roku 1800 se Napoleon Bonaparte stává prvním konzulem republiky a začíná krátké, ale velmi pestré období Napoleonských válek. Během nich se Napoleon jmenoval císařem, vtrhl do Itálie, Rakouska, Španělska, Pruska, Ruska a málem do Anglie. Tím vyděsil Evropu natolik, že neustále vznikaly nové a nové protinapoleonské koalice. Páté koalici se nakonec podařilo po bitvě u Waterloo Bonaparta zpacifikovat a definitivně vystěhovat na ostrov Svaté Heleny, kde za několik let zemřel. Asi 20 let po jeho smrti byla dokončena stavba Vítězného oblouku, kterou dal Napoleon postavit na počest svého prvního tažení.

V polovině 19. století proběhla pravděpodobně největší rekonstrukce Paříže. Úzké uličky v centru města přestaly vyhovovat, chyběla kanalizace a nebožtíci se už nevešli na hřbitovy, takže museli být složitě stěhováni do katakomb (kde jsou jejich kosti stále ke shlédnutí). Celé rekonstrukce se ujal baron Hausmann a vrhl se do ní s plnou vervou. Nechal zbořit celé čtvrtě, asi 30000 domů, přestěhoval skoro půl milionu lidí, nechal zbudovat kanalizaci, široké bulváry, vysadit parky. Lid z toho nebyl příliš nadšen, ale toho si nikdo nevšímal, lidé stejně pořád remcají.

Tady bych asi skončil s rychlým průletem dějinami Paříže, spíše tedy přehledem historických zajímavostí, které jsem před i po výletu vyčetl z průvodců a jiné literatury.

Centre de Villette

Ještě bych chtěl vyjasnit, jak mě vlastně Alice do Paříže vylákala. Mají tam totiž obrovské technické muzeum, vybavené spoustou expozic, několika druhy superkin a funkční ponorkou. Expozice sestávají hlavně z hromady pokusů, které si můžete přímo na místě vyzkoušet. Popisky i povídání je ve francouzštině a angličtině, takže i našinec z toho něco má. Žádný průvodce, vstup na celý den, času je dost.

Kina jsou parádní, v 3D kině (pomocí barevných filtrů v brýlích) dávali výlet do pravěkých oceánů - některé potvory se zastavovaly metr před námi, občas jsem se pěkně lekl. Ještě lepší je kino La Geódes kruhovým plátnem. Promítají tu speciálně připravené filmy, my jsme byli na dokumentu o afrických lvech. Prostě paráda.

Největší atrakce (tedy aspoň pro mne) byla jednoznačně vyřazená poválečná ponorka Argonaute. Plavidlo dostala francouzská armáda darem od američanů, je to diesel-elektrická ponorka pro 40 mužů. Jedinou zbraní jsou čtyři torpédomety na přídi. Musím říct, že o ponorkách jsem toho spoustu četl a viděl jsem hromadu fotek. Ovšem opravdu sklonit hlavu a vlézt do namačkaných prostorů uvnitř, to je něco úplně jiného. Nás bylo vevnitř asi deset a málem jsme se tam nevešli. Jak se tam zmáčklo oněch 40 můžů posádky, je mi trochu záhadou. Pro ilustraci můžu říct, že náš záchod doma je asi 4x větší, než kapitánova kajuta.

V přilehlé budově byla samozřejmě expozice o ponorkách, jejich historii a vývoji, promítaly se filmy a mohli jsme si vyzkoušet v reálu periskop. Prostě super, kvůli tomu už se vyplatí jet do Paříže, ne?

Co je v Paříži jiné... - Jedeme do Paříže