Poslední běžky 15.4.2006 - 16.4.2006

Zima se pomalu blíží ke konci, tak jsme se rozhodli se naposledy vzepnout k velkému běžkovému výkonu. Pro poslední sníh ale musíme vysoko a tedy i daleko. Nejblíž to asi bude do Jeseníků, tuto zimu už potřetí. Zatím je tam ale pořád co objevovat.

Cestou jsme ale upadli v pochybnosti. Sníh by nahoře sice měl být, ale příroda kolem nás podle toho vůbec nevypadá. Kolem je prostě jaro. Až do předhůří Jeseníků jsme neviděli ani kousíček zapomenutého sněhu. Teprve když se nám odkryl výhled na hlavní hřeben, uklidnili jsme se. Nahoře se bělala bílá čepička.

Hřebenovka přes Hrubý Jeseník

Autobus nás vysypal na parkovišti Hvězda, odkud řady autobusů vyvážejí davy lyžařů nahoru pod Praděd. Dokonce i v tuto roční dobu jich nahoru jelo spoustu. Opovrhli jsme tímto pohodlím a klidným, pravidelným tempem vyrazili do kopce. Za slabou hodinku se před námi otevřel výhled na sjezdovky kolem Ovčárny a vysílač na Pradědu. Čas na snídani kombinovanou s obědem a nazutí lyží.

Ubytování máme domluvené opět na chatě na Šeráku, kde je vždy volno. Nejspíš kvůli její nedostupnosti pomocí auta. Alice se vešla do malého batohu, já ale mám pohorky velikosti koňské hlavy, takže jsem musel vzít velký batoh. Když jsem se potom postavil na běžky, došlo mi, že velký batoh by možná mohl být určitý problém. To se záhy ukázalo jako oprávněná obava, snadno se převážím a o nějakém odšlapávání nemůže být ani řeči. Dvakrát jsem se ukázkově natáhl na úplné rovině, pak už jsem si dával pozor.

Soustředil jsem se na stabilitu natolik usilovně, že jsem nevědomky odkýval prodloužení trasy o dva kilometry - dobytí vrcholu Pradědu. Takže až téměř na vrcholu mi došlo, že tuto část bychom si klidně mohli odpustit. Alespoň jsem si vyzkoušel sjezd s velkým batohem, cestou se mi to mnohokrát hodilo.

Potom už nás nemohlo nic zastavit. Kousek za Švýcárnou zmizely davy lidí jako mávnutím kouzelného proutku. Nikdo se zřejmě nevrhá do hřebenovky. Cesta byla moc příjemná, hlavně část k Červenohorskému sedlu. Celková sestupná tendence, jenom sníh občas trochu vodnatný. Dostáváme se do tempa. Dál už ale přichází studená sprcha. Z posledních osmi kilometrů je určitě aspoň šest pořád do kopce.

Na oplátku za často sundávané běžky máme k dipozici dokonale vražedné sjezdy. S elegancí sobě vlastní jsem si užil sjezd z Keprníku. Jak večer mírně přituhlo, sjezd byl jako blesk. Za závěrečný pětimetrový skok by se nemusel stydět žádný skokan na lyžích, dokonce dopad se mi pěkně vyvedl. Vyklepávání sněhu z pod bederáku jsem měl natrénované už z dřívějška.

Sestup

Už včera jsme si říkali, že tři dny jsou tady moc. Sníh jsme vyčerpali prakticky všechen, takže pojedeme domů už v neděli. Aspoň bude odpočinkové pondělí. Když vyrážíme dolů, prší a sněží, celkově je nevlídno. Brzy ale přestává pršet a klouzání se sněhem dolů je docela zábava. Pod Obřími skalami sníh mizí docela.

Dál sestupujeme po silnici. Ovšem za zatáčkou je pěkně vidět, že na silnici se sníh drží. Nastává dilema - nazout lyže, či nenazout. Ala se přezouvá, já tvrdím, že nemůže být moc dlouhej úsek. Další postup dal za pravdu Alici, brodil jsem se rozbředlým sněhem ještě asi dva kilometry.

Dál už byla jenom úplně jarní krajina, dobrá hospůdka a vlak domů.

Podrobnosti

sobota

Karlova Studánka (864m) - po silnici směr sjezdovky - Ovčárna (1276m) - po zelené a pak modré - Praděd (1491m) - kousek zpět, pak po červené - Švýcárna (1306m) - Červenohorské sedlo (1013m) - Vřesová studánka - Trojmezí (1315m) - Keprník (1423m) - Šerák (1300m). Dohromady asi 30km, za těchto podmínek nám to trvalo asi devět hodin

neděle

Šerák (1300m) - po modré - Obří skály (1082m) - Horní Lipová (600m) - Lipová Lázně. Jenom sestup, asi tři hodiny cesty.

Ubytování: Chata na Šeráku

Mapa: KČT 55 - Hrubý Jeseník (1:50 000)