Kde dávají sobi dobrou noc

21.5.2006 - 27.5.2006

aneb týden ve Finsku. Ala píše o zážitcích ze služební cesty.

Do Finska jsem byla vyslána služebně, takže program byl předem jasný - od 8.00 do 16.00 práce a odpoledne, co se stihne. Do Tampere jsme se dopravili letadlem. Naštěstí se ukázalo, že letiště jsou koncipovány "pro blbé", takže doprava i s přestupem proběhla hladce. Z Helsinek do Tampere (160 km) nás přepravilo poněkud malé letadlo a i výška letu byla pod mraky, tak bylo vidět, že Finsko je opravdu zemí tisíce jezer. Trošku to vypadalo jako rybníky v jižních čechách. Jezer je ovšem víc a jsou důmyslně propojena, takže se lze po Finsku přepravovat lodí, případně kánoí. Plavba kánoí patří mezi oblíbené finské dovolené. Prošla jsem si kousek břehu jednoho jezera a na stanování krása - břehy z velikých balvanů, hustý les (dle místních zde v lesích roste spousta borůvek, ostružin a hub), mýtinky s mechem...

... a na březích jezer sauny. Ze zdravotních důvodů jsem žádnou nenavšívila a když nám finský kolega saunu popisoval, tak jsem si říkala, že člověk by se měl stejně nějak připravit než vleze do té finské. Teplota v sauně je odstupňována dle schodků. Na dolním je asi 120°C a na horním 140°C. Sedíte tam tak deset minut a pak pomalu vylezete a jdete se zchladit do jezera, které má asi 10°C (v létě). V zimě se chodí do díry v ledu, to má voda asi 1°C. Protože to však Finům nestačí, mají důmyslný systém bazénků, ve kterých cirkuluje voda, takže nezamrzne a má potom až -5°C. Také pořádají závody otužilců na mezinárodní úrovni (soutěží s Rusy), plave se štafeta 10x25m a to v lednu.

Město Tampere bylo založeno až v roce 1779 jako tovární město. Původně tu byla textilka a papírna a tyto továrny postavené z červených cihel dnes tvoří historické jádro města. Dnes jsou v těchto starých továrnách tržiště, nákupní centra a restaurace. Město je však stále průmyslové a v centru i okolí je spousta jiných továren, nejznámější je NOKIA. Na konci 19. století byla nálada ve městě dost prokomunistická a proto tu našel útočiště Lenin, když byl v Rusku pronásledován. Dnes je tu jeho muzeum, které mě však moc nenadchlo. Jsou to 2 místnosti obložené jeho fotografiemi a spisy.

Také se v Tampere narodila Tove Jansson, autorka Moominka - kreslené postavičky, která vypadá trochu jako hrošík.

Zábavní park Särkänniemi

25.5. je ve Finsku státní svátek - Nanebevzetí páně a tak jsem zamířila do parku Särkänniemi. Je to něco jako Prater ve Vídni - hlavně kolotoče, ale taky vyhlídková věž 168m vysoká, planetárium, akvárium, malá zoo a delfinárium. Představení s delfínama trvalo 30 minut a delfíni se ukázali jako inteligentní tvorové, dokonce proti sobě hráli košíkovou. Potom jsem byla na umělém kanále, kde se jezdí na kruhových lodích a zajede se do jeskyně, která končí vodopádem, pod kterým se podplouvá, ale před každým člunem se vodopád otevře. V parku bylo ještě hodně atrakcí tzv. pro žaludek, ale protože se mnou nebyl Bobr, tak mě nikdo nenavedl, abych na nějakou šla. Třeba na 3 km dlouhou horskou dráhu, kde ve vozíččích ležíte a jsou chvíle kdy se jezdí nosem proti zemi. Nebo na 30 metrů vysokou houpačku do tvaru U, kde se ještě rotuje lavice.

Z věže bylo konečně vidět, že Tampere leží mezi dvěma jezery. Obě jezera jsou propojena řekou, která protéká centrem. V ústích řeky jsou přístavy pro plachetnice a kotví tu i větší lodě, které jsou výletní nebo jsou na nich kavárny. V městečku je také hodně hospůdek, kde se čepuje převážně české pivo. My jsme chodili do hospody Praha, kde jsme pili Krušovice za 4,5 Eura - raději nepřepočítávat. Ale z hospody jsme se vraceli ještě za světla! I když bylo 0.30 v noci. Ještě o půlnoci bylo světlo jako u nás v 6 odpoledne. Díky tomu jsem se stávala hyperaktivní a přestože doma usínám kolem desáté, ve Finsku jsem si musela zatahovat rolety, abych usnula před půlnocí. Ráno se rozednívá v pět (zato v zimě to musí být hrůza, to je světlo pořád).

V pátek jsem se vydala nakupovat suvenýry, což se ukázalo jako velmi obtížné. V Tampere byl se suvenýry jediný obchod, který měl va výkladu českého krtečka. Nakonec jsem si přivezla tričko se sobem, otvírák se sobem, ubrousky se sobem ... Sobi žijí na celém území Finska ve volné přírodě a prý jsou nebezpeční, hlavně na silnici. Já bohužel žádného nepotkala, tak snad příště.