Lezení v Rudici 19.6.2005

Jak se malá akce může zvrhnout v pěkně masovou? Nám to vyšlo dokonale. V neděli ráno jsme si s Alčou říkali, že by nebylo špatný si někde zalézt. A stačila jedna esemeska a za chvilku nás bylo sedm.

Skály v Rudici jsou poměrně těžké, aspoň pro nás. Chyty a stupy jsou poměrně malé a skála je většinou převislá. To jsou ale skutečnosti, které dávno víme, už jsme tu taky párkrát byli. Teď jsme přidali dalších pár zkušeností.

První překvapení bylo, že při lezení poměrně těžkého pilíře, kdy už jsem se držel zuby nehty všeho, co bylo po ruce, jsem ulomil jeden chyt včetně asi pětikilového balvanu. Ten naštěstí nikoho netrefil, ale ten první pocit byl fakt "příjemnej".

O další představení se postarali Roman s Honzou, kteří lezli na "expresky". V okamžiku, kdy byl Honza skoro tři metry vedle posledního jištění se mu podařilo spadnout. Následné letadlo byla opravdu lahůdková záležitost. Od té doby jsme lezli už jenom s horním jištěním a dávali si pořádně bacha.

Na závěr musím vyzdvihnout výkon Petra, který se na nás přijel podívat. I přes nepohyblivý kotník levé nohy se odhodlal a vylezl si jednu pěknou cestu. Až jsme koukali, jak mu to šlo.