Zase na Stránské 5.6.2005

Blíží se hlavní sezóna, takže nemůžeme polevit v tréningu. Nejblíž je Stránská skála, takže hurá tam. Sice to vypadalo, že zmokneme, ale nakonec nepadla ani kapka.

Poslední návštěva tady byla veskrze úspěšná, takže jsme zkusili něco trochu složitějšího. To byl jenom takový eufemismus, prostě jsme přecenili svoje síly. Natáhli jsme si jištění přes moc pěkný převis, na kterém jsme se potom pěkně zničili.

Bohužel jsme se ale moc vysoko nedostali, takže jsme zkoušeli ještě podobný terén kolem, ovšem s podobným výsledkem. Na náladě nám nepřidal ani jeden šílenec, který přijel na kole, obul lezačky a bez jištění přehopkal přes místa, která jsme "nedali". Pech.

Ale aby to nevypadalo, že jsme se smířili s temnou depresí a upadli do melancholie. Měl jsem nějaké fotografické nápady, takže jsem si pod stěnu přitáhl obrovský batoh. Kromě normálního vybavení jsem si vzal ještě jedno 60m lano, abych zkusil fotit zhora. Výsledek nic moc, ale zato jsme si na tom laně mohli vyzkoušet tzv. prusíkování, tedy lezení po laně nahoru a dolů za pomoci kratších lan. Může se to hodit pro záchranu v horách. Vzhledem k předváděným dovednostem to byla spíš zábava pro ty na zemi.

Jednoznačně nejlepší výkon podávala Alča. Při prusíkování chytře poučila z našich chyb a lezla zcela bezchybně. Potom taky s vypětím všech sil bez odsednutí přelezla převis s dírou. Radost pohledět.