S Edou na Bajerce 29.6.2008

Rozhodli jsme se pro další pokus o lezení na Bajerce. Doma by zůstal opuštěný jezevčík, takže jsme ho vzali s sebou. To se sice ukázalo jako nepříliš moudré rozhodnutí, ale někdy se to zkusit musí.

Posledně jsme si ani nebrali lana, takže nám nedostatek morálu nedovolil dostat se příliš vysoko. Tentokrát jsme si vybavení vzali. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, Ala bystře vylezla na prvního čtyřkovou spáru. Mě se sice moc nechtělo, ale lano natažené, co jsem měl dělat. Nakonec jsem vyseděl jediné těžké místo cesty a byl jsem nahoře. Dokonce se mi to zalíbilo, takže jsme začali zkoušet vedle něco těžšího.

Jezevčík byl nadšený, dokud jsme procházkovali, ovšem se začátkem lezení se jeho postoj změnil. Z veselého hravého pejska se stal ukňouraný tragéd. Omotán do vodítka vrhal přesmutné pohledy, chvílemi pískal, chvílemi vyl. V takových podmínkách se ovšem moc velké výkony podávat nedají.

I tak to ale nebylo špatné, po hodince psích výstupů už jsme byli stejně unavení a trochu nervózní, takže jsme dokončili kolečko kolem skal a vrátili se k autu.