[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Jeden den v Lisabonu

18.7.2015

Alice píše: Na Madeiru jsme letěli přes Lisabon, o kterém jsem hodně slyšela, a tak nás napadlo na zpáteční cestě let přerušit a po týdnu v divočině, mimo civilizaci, navštívit také velkoměsto. Hodně jsem se těšila a vlastně se na Lisabon také nejvíc připravovala a o městě jsem si dle materiálů udělala jasnou představu.

Věž Belém a stará plachetnice

Studijní materiál 1 - film Lisabonský příběh - Lisabon je krásné historické město s patinou, nic pro snoby. Pohybují se tu zásadně umělci, kteří se věnují buď filmu nebo hudbě. Někteří místní mohou působit podivínsky, ale mají dobré srdce. Čas tu plyne volným tempem stejně jako řeka Tejo, na kterou hrdinové často hledí. Roman u filmu usnul již po 30 minutách.

Ulice pod hradem, poměrně typický pohled Alice a Kostely Alfamy Sušení prádla - k vidění prakticky všude

Studijní materiál 2 - film Noční vlak do Lisabonu - Lisabon je historické město, patina je v některých čtvrtích v pokročilém stadiu, zákoutí však působí malebně. Místní jsou podivíni skoro všichni, je to ale proto, že prožili revoluci a nemluví o tom. Někteří z nich mohou mít dobré srdce. Řeka Tejo je velmi oblíbená kulisa, hrdinové se přes ni často plaví na druhý břeh do starobince. Závěr filmu - hlavní hrdina se nakonec rozhodne nevracet se do Švýcarska, protože mu Lisabon učaroval (ohohó nemohu se dočkat).

Pivo s výhledem na hrad Tramvaj U sloupů Pantheonu Domy vypadají honosně, ale pamatují lepší časy Nábřeží řeky Tejo

Studijní materál 3 - Lidé a země, díl Lisabon - v Lisabonu není nic dechberoucího. Průvodce nás dokonce posílá pobřežním vlakem do Porta na výlet (ve speciálu Paříž, Londýn, Budapešť ... nás nikdo z města na výlet neposílá, zajímavé). Jediná fotka, která se mi líbí je výhled na řeku Tejo. Časopis zavírám s tím, že všechny články jsou od stejného autora, který asi neumí poutavě psát.

Hra stínů Dětské hřiště se žralokem Stylový design v Mercado da Ribeira Dobrůtky

Realita - pro mě trochu zklamání (možná kvůli velkému očekávání, možná kvůli milionu turistů, určitě kvůli nedostatku spánku, protože náš hotel byla kapitola sama pro sebe). Lisabon je historické město, patina je místy ve stavu rozpadu. Rozhodně jsou tu krásná místa, ale celkový dojem rozpačitý, je vidět, že Lisabon má už nejlepší léta za sebou. Místní se chovají dost divně, zvláště u nás v hotelu. Řeka Tejo je opravdu mocná kulisa města a jsou na ni krásné výhledy.

Růžová ulice Památník objevitelů Kontejnerové lodi a její nakládání

Za jeden den jsme toho moc nestihli, ale ono tu ani není žádné vyložené lákadlo. Prošli jsme staré město - čtvrť Alfama, ve které jsme i bydleli. Svezli jsme se lodí k mostu a čtvrti Belém, protože pěšky by se tam dojít nedalo, a u nádraží jsme našli tržnici. To byl asi nejlepší zážitek. Půlka byl typický trh - ovoce, zelenina - v boční chodbě pak ryby a maso. Druhá půlka je obrovská jídelna. Kolem jsou pulty bufetů a každý nabízí něco jiného, ale všechno vypadalo výborně a nebylo to vůbec drahé. Taky tu bylo narváno místními, bylo docela těžké ulovit židli. Trh se nachází naproti hlavnímu nádraží a rozhodně stojí za návštěvu.

Eiffelem navržená věž - Santa Justa Lift Náš pokoj Noční život, plné restaurace

A na závěr vzpomínka na hotel. Objednávala jsem ho v časovém presu na booking.coma chtěla jsem hlavně levný, v centru a s recepcí otevřenou do noci. To vše splňoval. Nacházel se ale na nejvykřičenější uličce celého města. Protější dům stál přesně 3 metry od našich oken, takže jsme měli i rodinné scény sousedů v přímém přenosu. Okno se zavřít nedalo, hrozilo nám udušení, a party na ulici neskončila ve dvě ani ve tři, ale jelo se tam CELOU noc. Nejklidnější byla ulice o půl deváté ráno. Mimoto i náš pokoj byl exotický. Roman neměl šanci vlézt se na postel 1,5 x 1,5 metrů, zvlášť když jsem tam byla vlezlá i já, a spal nohama na bidetu, který se nacházel v nohách postele naproti oknu, aby si protější dům na oplátku taky něco užil. Recenze na hotel jsem četla až po návratu a docela dobře jsem se bavila. Jeden nocležník to shrnul asi takto: "Spát se tam nedalo. Bylo to jako strašný sen, který se mi často vrací." Ale jak víme, zážitek nemusí být pozitivní, zážitek musí být silný!

Machico, Caniçal, São Lourenço

Podrobnosti

Ubytování: Pensao Residencial Flor dos Cavaleiros

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Madeira - ostrov dřeva Machico, Caniçal, São Lourenço Pico Areeiro

Nejnovější články

Okolí Kanabu Party time Výlet do středověku Baranec a Ostrý Roháč Jít a hledat Escalante

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček