Japonsko - směr Osaka 26.4.2016 - 7.5.2016

Alice píše: Začalo to nevinně. K narozeninám jsem si přála společenskou hru Tókaidó. Do té doby jsem o Japonsku nikdy nějak zvlášť nesnila, ale když jsme na stole hráli putování z Kyota do Eda, "koupali" se v onsenech, "kochali se" výhledy a na konci každé etapy "ochutnávali" jídla s exotickými jmény, úplně jsem tomu propadla a zatoužila vyzkoušet si všechno naživo.

Když jsme potom zjistili, že letenka je cenově dostupná a že tam jede i ségra, padlo rozhodnutí urvat se na jaře od dětí a vyrazit. Jen jednoho se teď bojím, aby se z podobného scénáře nestala tradice, protože Dan dostal k narozeninám hru Galaxy Trucker (a na raketu nemáme).

O Japonsku se mi píše nějak těžko. Hlavně proto, že cesta ve všech směrech předčila moje očekávání, moc se mi tam líbilo a je to první cizí země, po které se mi opravdu stýská. Nekonal se sice žádný kulturní šok, neobsluhovali nás roboti, ani jsme si nedali jedovatou rybičku fugu. Máme ale spoustu malých zážitků a dojmů, které se jinde pochytat nedají.

Hlavní zásluhu na tom mají japonci, kteří jsou moc milí, snažili se nám vždycky pomoct, ale nebyli neodbytní ani vlezlí. Ještě nikde se nám nestalo, že by za námi běžel kluk půl kilometru do kopce, aby nám řekl, že jdeme špatně, že tudy trail nevede. Když jsme mu vysvětlili, že po trailu pokračovat nechceme, ještě se omlouval, že nás zdržel. Nikdy jsme u nikoho nenocovali ve stanu na zahradě (protože ubytování už bylo plné a v té zahradě bylo místo právě na jeden stan). Nikdy nám cizinec neřekl "Dooobrý den", když jsme řekli, že jsme z Čech. A vlastně vůbec nikde nereagovali na Česko tak nadšeně jako tady (asi proto, že jsme dost daleko, a taky díky pánům Dvořákovi a Janáčkovi).

Cestu jsme plánovali živelně, i když tentokrát jsem toho dopředu spoustu načetla, shlédla dost cestopisů a zjistila jsem že:

1. do Tokya ani moc nemusím - spousta lidí, děsná mačkanice.
2. Shinkanzen a veřejná doprava je dost drahá a stejně nechci strávit dovolenou ve vlaku.
3. cesta Tókaidó již neexistuje, zbylo pár nesouvislých úseků, jinak je to dnes dálnice pro auta. Zůstalo ale zachováno dost poutních cest, které spojují kláštery a svatyně. Hustá síť stezek starých přes 1000 let je v horách Kii na poolostrově Wakayama pod Kyotem. Nejbližší mezinárodní letiště je Kansai. Takže směr Ósaka!

V Osace je hodně lidí, málo místa a nabízí spoustu kulinářských zážitků. Roman se toho nebál a zakusoval i chobotničku na špejli plněnou vaječným žloutkem. Taky u stánků kupoval kdejakou kouli, nad jejímž obsahem jsme později žasli, ale vše poctivě dojídal a dost toho chutnalo i mně a to jsem v jídle konzervativní.

Vyzkoušeli jsme tu taky kapslový hotel (ano, v Osace je málo místa). Jmenoval se B&S Eco Cube Shinsaibashi a byl přímo ve čtvrti Namba, která se vyznačuje ještě větší koncentrací lidí, tržišť, hospod a jiných radostí. Pobyt v "cube" hotelu má svoje specifika a pravidla, což má v Japonsku prakticky všechno.

Tak především původně byly hotely určeny pro nouzové přespání pracujících (=mužů), když to kvůli přesčasu nestihli vlakem domů. V posledních letech jsou kasple i pro ženy, ale kapacita je výrazně nižší. V našem hotelu bylo 5 pater (160 kapslí) pánských a 1 patro (32 kapslí) dámské. Některé hotely jsou stále jen pro pány a některé nabízejí i patra smíšená.

Uvnitř kapsle je televize, rádio a budík. Kapsle není zvukotěsná a zavírá se pouze látkovou roletou, takže slyšíte televizi, rádio i budík z celé plástve. Mně se tam spalo dobře, připadalo mi to jak ve stanu, a rozhodně jsem neměla pocit "jako z márnice", jak se vyjadřovali někteří mí kolegové. Pravda je, že na vícedenní pobyt nejsou kaple vhodné. Každý den totiž musíte udělat check-out, vyklidit kapsli a v 10:00 vypadnout. Přes den se všechno vydezinfikuje a večer dostanete náhodně přidělenou novou kapsli.

Taktéž domluva mezi partnery je zde poněkud náročnější. Je přísný zákaz lézt na patra opačného pohlaví (ženy mají vstup do patra na speciální kartu, ale muži byli volně přístupní) a s manželem se můžete slézat jen u recepce pod přísným dohledem ostrahy hotelu. Přesto jsou tyto hotely oblíbené, často jsou designově vypilované a mají i různé mutace - třeba dvojkapsle nebo garáž. Jako zážitek z Japonska stojí noc zde rozhodně za vyzkoušení.

Koyasan